Když Martin Netolický oznamoval Janu Hamáčkovi, že nebude obhajovat post místopředsedy strany, musely předsedovi ČSSD naskočit vrásky. Přijde o cenného člena týmu, který požívá respekt v oranžových řadách i mimo ně.

V rozhovoru pro Právo včera Netolický přiblížil svoje pohnutky. Prý se zamyslel nad prioritami — a chce zůstat regionálním politikem. Rád by i po příštích krajských volbách pokračoval jako pardubický hejtman. Už jej nebaví komentovat Babišovy či Zemanovy výroky. „Na úrovni regionu mohu dělat politiku pro všechny, bez ohledu na to, koho volí. Nemyslím si, že bych nadále zrovna já měl být ten, kdo říká do médií nějaké negativní věci,“ svěřil se Netolický.

Je fakt, že dosud byl za „zlého muže“ Hamáčkova vedení. Mnozí ale o něm též hovořili jako o talentovaném politikovi, který představuje tu lepší, evropskou a nezdivočelou sociální demokracii. Už šlo i zaznamenat názor, že ČSSD bez Netolického v grémiu je zase o trochu hůř volitelná.

Neviděl bych to tak tragicky. V ČSSD rostou nové politické osobnosti typu ministryně Jany Maláčové a vědět o sobě dávají mnozí čiperní poslanci. Jenže Netolický splňoval i další kritéria. Především je silným a výrazným krajským politikem. I takové musí ČSSD ukazovat, aby bylo zřejmé, že není stranou jednoho muže nebo že na nejnižší úrovni ještě zcela neodumřela.

Je dobrým zvykem, že mezi špičkami ČSSD je i reprezentant regionální politiky. S Jiřím Zimolou a Janou Fialovou to úplně nevyšlo. Z prvního se vylíhl sólový hráč, druhá se ukázala být politicky nevýraznou. Oba přitom patří k platformě Zachraňme ČSSD, takže se čekalo, že budou chtít v Praze zanechat výraznější otisk. Nestalo se. Kandidovat již nemíní ani děčínský Jaroslav Foldyna. Starosta Bohumína Petr Vícha zase nestojí o víc než jen o řízení senátorského klubu.

Zdá se, že z dnešního vedení zůstanou jen Jan Hamáček s Romanem Onderkou. Na to, že sjezd proběhne po pouhém roce od zvolení Hamáčkovy party, jde o významnou personální obměnu.

Každopádně zůstává poptávka po odvážném regionálním politikovi s celostátními ambicemi. Viděno z tohoto úhlu pohledu, je nejvýraznější postavou plzeňský hejtman Josef Bernard. Nebojí se střetů, umí formulovat, má minulost spoluzakladatele Občanského fóra. Naučil se též vycházet s Hamáčkem. Původně — stejně jako většina členů v Plzeňském kraji — striktně odmítal vládní angažmá ČSSD v roli juniorní partnerky hnutí ANO. Nyní říká, že když už sociální demokracie ve Strakovce je, měla by se snažit být vidět a něco prosadit.

Vnitrostranické ambice Bernard neprezentuje, ale dlouhodobě se o něm mluví jako o naději, která je manažersky zdatná a mohla by umět komunikovat i s voliči. Prostě chlapík do těžkých časů.

Důležité také ale je, aby byli klíčoví sociální demokraté spojováni s konkrétními programovými zářezy. Maláčová například zapracovala na tom, aby resort práce a sociálních věcí byl skutečně pro lidi. Čerstvě chystá balíček na podporu rodin. Obsahovat má zálohované výživné pro děti rozvedených rodičů, úpravu zvýšení rodičovské, finacování dětských skupin nebo sdílených pracovních míst.

Kateřina Valachová prosazuje obědy pro školáky zdarma či snadnější oddlužení. Jiří Dienstbier se zasazuje za insolvenční zákon, který pomůže i seniorům či občanům v sociální nouzi. Jan Chovka vyrazil do boje s lichvou. Vidět a slyšet jsou poslanci Veselý, Gajdůšková, Zaorálek a další. Oranžový klub ČSSD zase přišel s námětem na celoroční provoz školních družin, což by citelně ulevilo řadě rodin...

Kádrovou ani programovou nouzí ČSSD netrpí. Chybí jí jen ostřejší lokty a strategie, jak přesvědčit voliče, že ona, ne ANO přestavuje perspektivní levicový proud a je tahounem sociální agendy kabinetu. K tomu však potřebuje i přesah do krajů, měst a obcí, aby působila coby jednolitá kompetentní struktura a nemohla být obviňována, že se mění v Potěmkinovu vesnici s nablýskanými fasádami, za nimiž už neni nic.

Sociální demokracie naštěstí své hejtmany a krajské politiky neztrácí. Mnohé mohou vykonat i ze své úrovně. Přesto by se Hamáčkovi šikovná náhrada za Martina Netolického hodila též v Praze.