Premiér v rozhovoru pro ČT 24 v odpovědi na otázku redaktora připustil, že personální změny můžou přijít. Co by taky jiného mohl říct? Vždyť dvě nečekaná a vynucená střídání (v resortech spravedlnosti a práce a sociálních věcí) musel provést, sotva kabinet vznikl. Musí se zkrátka počítat se všemi situacemi.

Je ale pravda, že ze střídání ve vládě dělají politické téma především komunisté, vytrvale volající po hlavách ministra dopravy Dana Ťoka (ANO) a ministra zahraničí Tomáše Petříčka (ČSSD). Potřebují svým voličům ukázat, jak jsou na Babiše nároční a přísní. A je fakt, že on lepší partnery po ruce nemá, takže komunistům v mnohém naslouchá.

Petříčka by klidně pustil. Do evropské agendy se premiérovi plete víc, než by si ten přál. Jenže to ještě není důvod — je naopak normální, že se šéf diplomacie zajímá o naše mezinárodní závazky a postupuje v souladu s oficiální zahraničněpolitickou koncepcí země. Stejně tak nelze Petříčka zaříznout jen proto, že se nelíbí prezidentu Zemanovi.

Kromě toho je Petříček — i coby vlivný člen pražské ČSSD — významnou oporou stranického náčelníka Jana Hamáčka. Ten nemá žádný důvod dělat radost komunistům, premiérovi, prezidentovi a vnitrostranické opozici. Ostatně už i v zahraničí poznali, že je ministrem zahraničí proevropský sociální demokrat — a to se může jednou Lidovému domu hodit.

Kdyby bylo nutné střídat, byl by mezi oranžovými v ohrožení nejspíš kontroverzně našlapující ministr kultury Antonín Staněk — pokud se mu brzy nepodaří něco, čím by si naklonil jak levicové voliče, tak náročnou kulturní obec. Leč Hamáček opakuje, že k výměnám nevidí důvod. Může to souviset s nadcházejícím sjezdem a citlivou půdou, jíž teď ČSSD je. Potom je tu ale i mediální důvod: lepší ministr, o kterém se skoro neví, než ministr, který bude propíraný kvůli svému odvolání.

Ostatně mnohem slabší kusy najdeme v dresu ANO. Od takové ministryně pro místní rozvoj Kláry Dostálové si dokonce nedávno policie půjčila počítač, aby mohla vyšetřovat podezření z trestné činnosti v resortu. Martě Novákové na průmyslu a obchodu je zase vytýkána malá viditelnost. Má však štěstí, že je z minulosti dobře zapsaná u velkých firem, které mohou mít páky i na Babiše.

Podobně se to má s nejslabším ministrem, Danem Ťokem. Těžko říct, jestli situaci spraví, bude-li víc přísný na podřízené, jak po něm chce Babiš. Pomalu stavěné dálnice, neprůjezdná D1 a neodstraněné billboardy kolem ní hovoří za vše. Nemluvě o podivné koncepci rozvoje železnice, na níž dostávají stále víc trumfů do rukou draví soukromí přepravci. Takto soucitný Babiš nikdy nebýval. Ťok je jeho nejdéle sloužící ministr, přitom je za ním pouze slzavé údolí. Musí být i jiné důvody, proč je Ťok stále v úřadě.

Kdyby Babiš musel vládu rekonstruovat stůj co stůj, může si ještě pohrát s osudem Jana Kněžínka na spravedlnosti. Ten se stal ministrem z nouze a tak trochu podmíněně, na zkoušku. Ale žádného průšvihu se dosud nedopustil...

On nakonec největší ostudou vlády je stejně sám její předseda. Jednak kauzami, jež se na něj lepí, ale také zpochybňováním tuzemské justice, na jejíž adresu říká, že si lze v České republice objednat trestní stíhání. Jako odpovědný premiér se nechoval ani tehdy, když pozval do hospody čínského velvyslance — a ten pak schůzku nad produkty firmy Huawei (dez)interpretoval na facebookovém účtu ambasády.

Babiš ale neodstoupí. Nikdy. To jasně řekl. Proto by bylo spravedlivé, aby přehlížel i hříchy svých ministrů. Avšak v šachu je držet může. To umí. Jedná se o mazanou taktiku, jak si zajistit loajalitu. Jen tak pro nic za nic se Babiš členů svého kabinetu nezbaví. Ale kdyby musel, nebo kdyby se mu některý znelíbil, může kdykoli připomenout, že prvního ledna přece změny ve svém týmu „nevyloučil“.