Zatímco vědecká komunita nabádá k podstatně většímu úsilí k udržení změny klimatu na relativně bezpečné úrovni a varuje, že rok 2030 je nejzazší bod, do kdy je nutné výrazně srazit globální emise skleníkových plynů, přichází Česká republika s návrhem klimaticko-energetické strategie ve zcela opačném duchu.

Má v plánu zásadně omezit využití obnovitelných zdrojů energie coby jednoho z klíčových adaptačních a mitigačních prostředků. Ministerstvo průmyslu, které strategii předkládá, navrhuje namísto potřebného nahrazování uhelných elektráren obnovitelnými zdroji držet toto odvětví záměrně v trvající stagnaci.

Česká republika má přitom dlouhodobě s emisemi skleníkových plynů vážný problém. Na jednoho obyvatele jich vypouštíme neuvěřitelných 12,4 tuny ročně, což nás v Evropě řadí na páté a globálně na dvacáté místo v pořadí největších znečišťovatelů. Hlavní podíl na tom má vedle neefektivního nakládání s energií i dominantní postavení uhlí ve výrobě elektřiny a ve vytápění. Navíc je znečištěné ovzduší ze spalování uhlí ročně spojeno s tisíci předčasných úmrtí.