Vody environmentálního a klimatického hnutí ke konci minulého týdne rozvířila kauza prodlouženého zadržení a následného rozhodnutí o vazbě dvanácti aktivistů Greenpeace, kteří vyvěsili na těžební věž ve slovenské obci Nováky transparent s heslem „Skončite dobu uholnú“.

Narychlo se uspořádalo několik menších demonstrací za propuštění zadržených a napříč sociálními sítěmi i dalšími médii se začala šířit kritika na adresu slovenských represivních orgánů. Krom argumentační linie, která poukazovala, že omezení aktivistů na svobodě je neúměrné se ale — jako obvykle — rozvinula i argumentace protikladná.

Ta typicky přicházela od lidí, kteří by aktivisty nejen nechali zavřené tak dlouho, jak by si státní orgány přály, ale nejraději by jim v následném soudním procesu ještě napařili pořádný nepodmíněný trest. Proč, když se aktivisté nedopustili žádného násilného činu? Je to snadné: protože vedeni morálním přesvědčením překročili zákon — či jinak řečeno upřednostnili legitimitu před legalitou — což je především v našich končinách stále vnímáno jako vrchol vší provokace.

Zlaté tele zákona

V prvém sledu je nutné uznat, že legalita s legitimitou se zkrátka nekryje. Legalita je ze své podstaty jen určité situační zachycení toho, co zákonodárné vedení společnosti — potažmo obecněji viděno to, co by Foucault označil za dispozitiv moci — pokládá za legitimní. Struktury, jež soudobé společnosti vládnou, se sice z logiky věci snaží stávající legalitu vykreslit jako trvalou, v praxi ji ale pod tlakem objektivních okolností i obecného tlaku musí měnit. Změny legality případně přijdou i se změnou celých vládnoucích struktur.

Je potom smutnou skutečností, že v rámci systémů legality existují šedá pásma a skupiny, vůči kterým, zpravidla nepřiznaně, moc a zákon působí jinak než vůči ostatním. Pro příklad netřeba chodit daleko: stačí, aby si řadový čtenář bez kontaktů ve vrcholném byznysu či politice představil, co by se stalo, kdyby se pokusil využít dotace podobně kreativním způsobem jako současný premiér, a následně za pochybných okolností vyslat svého syna na Ruskem okupovaný Krym.