Česká republika už měsíce nemá řádného ministra zahraničí, ale nic mimořádného se prý neděje, ujišťují českou veřejnost prezident Miloš Zeman, premiér Andrej Babiš i předseda sociální demokracie, místopředseda vlády, ministr vnitra a suplující ministr zahraničí v jedné osobě Jan Hamáček. O výkon zahraniční politiky země se prý výše jmenovaní svorně dělí, jménu země v zahraničí tato dělba práce nijak neškodí.

Skutečnost je bohužel trochu jiná. Zdravotními problémy a celkovým chřadnutím ochromený prezident sice do zahraniční politiky občas promluví, ale už není víceméně schopen někam jezdit, nemluvě o tom, že ho téměř nikdo nikam nezve. A když už promluví, prosazuje vlastní zahraničně-politickou agendu. Větší část svého projevu k velvyslancům České republiky na konci srpna tak strávil agitací za zrušení sankcí proti Rusku, což není oficiální pozice země.

Jan Hamáček, který by měl zahraniční politiku coby ministr pověřený řízením ministerstva vykonávat, se občas s někým sejde, takže médii kupříkladu proletí zpráva, že se sešel na pivu s německým protějškem. Jinak ale jen sekunduje premiéru Babišovi, který vakua v obsazení postu ministra zahraničí využil k tomu, aby se stal hlavním mluvčím českých zahraničně-politických priorit.

Všechno v pořádku?

Leckdo by mohl namítnout, že je tedy vlastně všechno v pořádku, protože premiér je koneckonců silná figura, a stará-li se o zahraniční politiku země de facto on, pak nelze o nějakém zahraničně-politickém vakuu mluvit. Potíž je v tom, že Babiš nedělá skutečnou zahraniční politiku, ale pouze využívá, či spíše zneužívá svoji roli hlavního zahraničně-politického mluvčího země k pokračování své permanentní volební kampaně jinými prostředky.

Jako hlavní téma si vybral migraci. Cílem jeho zahraničně-polických aktivit na tomto poli není cokoliv skutečně řešit, jak tvrdí, ale prezentovat se domácím voličům jako nesmiřitelný bojovník s migrací i na evropském kolbišti. Tedy jako politik evropského střihu, který nejenže tápající EU nabízí vlastní ucelená řešení, ale nenechá si nic líbit ani od velikánů evropské politiky, jako je Angela Merkelová.