Server Aktuálně.cz přinesl 8. července zprávu, že vláda vybrala za nového velvyslance ve Francii Michaela Fleischmanna. Zdánlivě banální věc. Nikdo ji sice oficiálně nepotvrdil, poněvadž to se před akceptováním hostitelskou zemí nedělá, ale z reakcí přímých aktérů vyplývá, že to tak je. Kachnou naopak byla zvěst, že flek v Paříži připadne Radku Augustinovi, donedávna vedoucímu Úřadu vlády ČR a předtím analytikovi Zemanova hradního týmu.

Přesto tu je háček. Současný ambasador, Petr Drulák, nastoupil teprve nedávno — v roce 2016. Ani tenkrát neprošlo jeho jmenováno hladce. Ačkoli má Drulák profesorský titul, vedl Ústav mezinárodních vztahů a v minulosti úzce spolupracoval s Jiřím Dienstbierem (ministrem zahraničí 1989—1992) a Lubomírem Zaorálkem (ministrem zahraničí 2013—2017), coby přední intelektuál s názorem si nadělal v České republice nepřátele.

Někdejší ministr kultury Daniel Herman (KDU-ČSL), podporovaný tenkrát vicepremiérem Babišem, mu například vypálil cejch antisemity — jen proto, že je Drulák zastáncem mírového řešení izraelsko-palestinského konfliktu a ve svých textech nepřijímal nekriticky pozice Tel Avivu. Podobně jako Francie.

Jeden z vysoce postavených úředníků Černínského paláce, který nechtěl být jmenován, se měl nechat slyšet, že o výměnu velvyslance stojí premiér Babiš, a dodal: „Musíme najít cestu k Macronovi. Máme vyjednaný akční plán, ale kvůli problémům EU se nám Francie trochu vzdálila.“

Fleischmann má na Francii úzké vazby, jeho otec byl Francouz. Sám v ní žil v emigraci a považuje ji za druhý domov. Ona mu udělila Řád čestné legie za přínos a celoživotní dílo. Jde o muže vzdělaného, kultivovaného, který by nám nad Seinou ostudu neudělal. Kde se ale vzal jeho zájem o diplomatickou misi? Vždyť poslední čtvrtstoletí zasvětil byznysu — řídil mediální dům Lagardére Active ČR.

Stál u založení prvního soukromého rádia u nás, Evropy 2. Pak se přidaly značky Frekvence 1, Rádio Bonton, Dance rádio, Rádio ZET či streamovací služba Youradio. Před několika dny společnost Czech Media Invest, za níž stojí miliardář Daniel Křetínský, oznámila, že od Lagardére rozhlasové stanice v České republice, Rumunsku, Polsku a na Slovensku za 73 milionů eur kupuje.

Jenže to přece ještě k upíchnutí na prestižní post nestačí. Končí fůra velkých podnikatelů s kontakty na různé země, a přesto tam neodjíždějí ve státních službách.

Odpověď nabízí Fleischmannovo přátelství s prezidentem Zemanem. Ten se o sobě blízké jedince dokáže postarat a umí jim dělat radost. Zvlášť když mu v nějaké životní etapě prokázali službičku. Fleischmann například značným mediálním prostorem ve vysílání Frekvence 1. Pro politika k nezaplacení.

Zeman druhdy pomohl Vladimíru Remkovi do Moskvy, Livii Klausové do Bratislavy, Hynku Kmoníčkovi do Washingtonu. Těch protekcí bylo víc, nejsilněji prezidenta láká asijský a postsovětský prostor. Naučil se s ministry zahraničí smlouvat. Částečně se to z jejich pohledu dá pochopit. Zeman je expanzivní typ a s chutí zasahuje do hájemství vlády. Svého času dostal dokonce nápad, že by mohl samostatně chystat a vyjednávat mezinárodní smlouvy. To Sobotkův kabinet upřímně vyděsilo. Jako by nestačilo Zemanovo nabourávání oficiální linie ve vztahu k EU, Rusku, Ukrajině, Blízkému a Střednímu východu nebo jeho vstřícnost k Číně, která přesahovala diplomatické mantinely.

Aby se zklidnil, dostal tu a tam nějakou náplast. S nástupem jednobarevné vlády ANO ale Zemanův apetit vzrostl. A dorazil až do Paříže. Je mu jedno, jestli budeme v zahraničí pro smích, netrápí jej ani ponižující zacházení s předním zahraničněpolitickým expertem Drulákem. Ten naštěstí bere celý příběh nejen jako loajální diplomat, ale i jako muž, který v životě získal nadhled a do trapných komedií se aktivně nezapojuje.

To ale neznamená, že by mělo vše zapadnout. Zvlášť když se ve druhé Babišově vládě už opět vyskytuje sociální demokracie. Kromě toho jí náleží post ministra zahraničí. Spor o to, stane-li se jím Miroslav Poche, nekončí, každopádně do Černínského paláce v roli ministra dochází Jan Hamáček, jenž se v problematice orientuje a sám také kdysi s Jiřím Dienstbierem spolupracoval. Fraškovitost výměny by mu tedy měla docházet.

Leč na oltář partnerství s Babišem a Zemanem už ČSSD položila i jiné cenné dary, nejen Druláka. A obávám se, že lepší to už nebude.