Poslanci se v příštím týdnu sejdou na mimořádné schůzi Sněmovny. Podle programu by se měli zabývat pouze zákonem vráceným ze Senátu o důchodovém pojištění, který má od příštího roku zvýšit seniorům penze o dalších zhruba tři sta korun. Piráti ovšem chtějí diskutovat o i jiných návrzích.

Mikuláš Ferjenčík spolu se svými kolegy navrhuje, aby Sněmovna přednostně projednala i několik měsíců ladem ležící vládní novelu zákona, jejímž cílem je zpomalení růstu platů politiků z dvaceti na devět procent. Kdyby nebyla schválena, poslanci by si od ledna polepšili zhruba o patnáct, ministři téměř o třicet a prezident o více než padesát tisíc korun měsíčně.

↗

Zákonodárci by potřebovali více peněz, aby mohli řádně vykonávat svou práci. Jejich dnešní rozpočet na odborná zázemí ve Sněmovně a Senátu je nedostatečný, což se samozřejmě promítá do kvality jednotlivých politických rozhodnutí. Koláž DR

Návrh zákona schválila první vláda Andreje Babiše v demisi v polovině dubna, Sněmovně jej postoupila na počátku května a poslanci se jím od té doby nezabývali ani v prvním čtení. Přestože premiér říká, že skokové navýšení platů považuje za neodůvodnitelné, Piráti se obávají, že novela do konce roku nestihne projít legislativním procesem a platy politiků výrazně vzrostou.

Že jde o obavy opodstatněné, potvrzují i nedávná Babišova slova. „Platy jsou zaparkované ve Sněmovně. Poslanci na to nespěchají. Uvidíme, jak to dopadne,“ řekl předseda vlády. A vicepremiér Richard Brabec dodal, že schválení zákona do konce roku není zdaleka jisté.

Za skluz při projednávání zákona jsou však odpovědní právě zákonodárci z řad politického hnutí ANO, ač se dnes premiér snaží házet odpovědnost na druhé. Byli to totiž právě poslanci nejsilnějšího sněmovního klubu, kteří se na počátku července rozhodli, že chtějí předčasně odjet na letní prázdniny a dále se nezabývat desítkami návrhů zákonů, které byly zařazeny na program poslední řádné schůze Sněmovny.

Přestože politici ve srovnání s manažery a řediteli různých soukromých i státních podniků nepobírají nijak horentní částky — stačí si vzpomenout na vpravdě pekelný plat někdejšího ředitele České pošty Martina Elkána ve výši 666 tisíc korun měsíčně — otázka jejich odměňování je krajně citlivá.

Zvláště pak v situaci, kdy premiér Babiš nehodlá vyjít vstříc legitimním požadavkům odborů a sociální demokracie na plošné zvýšení platů ve veřejné sféře.

Dnešní spory o výši platů státních úředníků, zdravotnického personálu nebo pracovníků v kultuře by ovšem neměly zastřít, že volení zástupci lidu by více peněz pro svou práci bezpochyby potřebovali. Nikoliv ovšem pro sebe, ale pro všechny ty, kteří jim vytvářejí odborná zázemí a připravují podklady pro politická rozhodnutí.

Rozpočet členů Parlamentu na asistenty činí pětačtyřicet tisíc korun. Každý poslanec a senátor zaměstnává v průměru dva až tři. Bez jejich pomoci se těžko obejdou. Sami ani při nejlepší vůli nemohou obsáhnout veškerou projednávanou agendu. Ve stávajících podmínkách ji ale bohužel nejsou s to obsáhnout ani s přispěním svých asistentů.

Za jeden lehce nadprůměrný pražský plat se totiž mnoho kvalitní expertízy nakoupit nedá. Obzvlášť je-li ho třeba rozpočítat mezi vícero lidí, kteří všichni bez rozdílu pracují jako osoby samostatně výdělečně činné, čili na švarcsystém. Poslanci a senátoři se proto zhusta opírají o doporučení a stanoviska těch, kteří nemají sledování veřejného zájmu v popisu práce, ale naopak pracují pro nějaké zájmy privátní, zpravidla podložené finanční silou.

Chtějí-li Piráti skutečně pozvednou parlamentní kulturu, přispět k odpovědné tvorbě zákonů a omezit prosazování dílčích požadavků té které lobby, měli by se v dalším kroku pokusit skoncovat s nedůstojnými pracovními podmínkami v Parlamentu a posílit odborné zázemí zákonodárců. Kdyby uspěli, prokázali by České republice nesrovnatelně věští službu, než jakou představuje úspora zhruba sto milionů korun v případě nezvýšení platů politiků.