Už jsou zase tady: báječní muži s kytarou. Každý ale zpívá jinou písničku. Přitom všem z nich velmi záleží na tom, aby nás oslovili.

Pepa Nos rovnou kandiduje — tentokrát do Senátu. Dříve neúspěšně zkoušel Sněmovnu, Evropský parlament i krajské zastupitelstvo. Chlapík, který nás kdysi písní varoval, že kdo jde příliš doprava, skončí vlevo (a naopak), je už delší čas sympatizantem ultranárodovců, akce D.O.S.T. a SPD Tomia Okamury.

Za své stěžejní téma tudíž pokládá vnější bezpečnost. SPD má mezi svými senátními adepty vlastně ještě jednoho kumštýře — rockera Ladislava Jakla. Ten je ale známý především tvrzením muziky po boku kapelníka Klause.

Jaroslav Hutka to zase zkouší na poli angažované písně. V jednom z posledních songů už vystrojil pohřeb Miloši Zemanovi („Lebka praskla, mozek odkryla, kladivo, srp, rudá hvězda, na maják šplouchala tequila, v podvěsku kremelská brázda“ nebo „Miloš je zhroucený a oči v sloup, z cigaret zvedá se štiplavý čoud“).

Umělecká licence? No nevím, Hutka také patří k těm, kteří řeší kladivem problémy hodné jemnějšího náčiní. Asi si myslí, že takhle by měla veršovat demokratická úderka. Ve skutečnosti budí jen dojem trapnosti a křeče.