Už jsou zase tady: báječní muži s kytarou. Každý ale zpívá jinou písničku. Přitom všem z nich velmi záleží na tom, aby nás oslovili.

Pepa Nos rovnou kandiduje — tentokrát do Senátu. Dříve neúspěšně zkoušel Sněmovnu, Evropský parlament i krajské zastupitelstvo. Chlapík, který nás kdysi písní varoval, že kdo jde příliš doprava, skončí vlevo (a naopak), je už delší čas sympatizantem ultranárodovců, akce D.O.S.T. a SPD Tomia Okamury.

Za své stěžejní téma tudíž pokládá vnější bezpečnost. SPD má mezi svými senátními adepty vlastně ještě jednoho kumštýře — rockera Ladislava Jakla. Ten je ale známý především tvrzením muziky po boku kapelníka Klause.

Jaroslav Hutka to zase zkouší na poli angažované písně. V jednom z posledních songů už vystrojil pohřeb Miloši Zemanovi („Lebka praskla, mozek odkryla, kladivo, srp, rudá hvězda, na maják šplouchala tequila, v podvěsku kremelská brázda“ nebo „Miloš je zhroucený a oči v sloup, z cigaret zvedá se štiplavý čoud“).

Umělecká licence? No nevím, Hutka také patří k těm, kteří řeší kladivem problémy hodné jemnějšího náčiní. Asi si myslí, že takhle by měla veršovat demokratická úderka. Ve skutečnosti budí jen dojem trapnosti a křeče.

Musíte uznat, že v této společnosti září Tomáš Klus jako empatický mistr detailu s mimořádným citem pro reflexi politického dění. Nic přitom neměním na názoru, že jeho dávný song Pánubohu do oken je nepovedený a staví jen na stereotypu otráveného voliče. Též už jsem kdysi napsal, že mi Klus připadá jako parodie na kazatele, jenž má potřebu nás provést tím otřesným světem, kde trpí láska, příroda a demokracie. Přitom jeho první, uvolněné desky znám skoro zpaměti.

Ovšem tentokrát mě Tomáš Klus potěšil natolik, že mám potřebu se s tím svěřit. Vyklouzl z kategorie celebrit komentujících politické dění a zneužívajících svůj vliv na publikum, ačkoli stejně hodnotné, ba hodnotnější postřehy lze zaslechnout od vysloužilých horníků v našich havířovských hospodách — s tím rozdílem, že o nich se nikde nemluví a nepíše. Do běla mě pak vytáčejí všelijaké „radary hvězd a pruhů“ (Jan Vyčítal s Vlastou Parkanovou) nebo výzvy, abych „přemluvil bábu“ (Marta Issová, Jiří Mádl, Petr Zelenka).

Klus na to jde jinak. Že mu nevoní Andrej Babiš, víme už dlouho. Tentokrát ale ukončil spolupráci s firmami a médii spadajícími pod holding Agrofert (který Babiš zaparkoval do svěřenského fondu, kde figuruje „pouze“ jeho žena a právník...).

Nejde jen o stopku koncertování na akcích, které Agrofert sponzoruje. Vzdát se tantiém z Rádia Impuls nebo televize Óčko je už věc citelná. To samé platí i pro rozhovory pro MF Dnes či Lidové noviny. Klus tím omezuje nejen svoje výdělky, ale i propagaci. Zkuste být hvězda showbyznysu a vyhnout se přitom Agrofertu!

Nepřihlížíme jen nějakému tuctovému vzkazu. Klus je důsledný a riskuje. Tím se vymyká dosavadním nájezdům celebrit na voliče. Nevím, koho nového přesvědčí. Názor na Babiše už máme skoro všichni. Premiérovi kritici Klusovi zatleskají, fanoušci budou pískat.

Zajímavé by bylo sledovat leda mladé publikum, které politiku dosud vypouštělo. Teď se třeba bude zajímat, kdo je to Babiš, jaké má skrvny na pověsti, jak funguje ANO a za čím vším je Agrofert.

Ke Klusovi se přidali i další umělci. Ne snad davy, ale pořád víc, než by starý skeptik jako já čekal. Žádné volby to asi nezvrátí, ale o podnět k uvažování jde. Zvlášť když na svědectví médií nebo politických protivníků Babiše každý nedá.

Ještě v jednom směru mám pro Kluse pochopení. Babiš vnesl do politiky divadlo. Předvádí emoce jako z prken, která znamenají svět. Nářek, vztek, smích, nechápavé výrazy...

Kdosi mu chytře poradil, že víc než racionální argumentace zabírají v politice gesta. Před ostatními má náskok především proto, že je šoumen. Sice amatér, leč špičkový.

To je ale pak přirozené, že se ozvou i šoumeni-profesionálové. Když premiér fušuje do řemesla jim, zkusí mu to oni oplatit. Ale ne nějak křupansky. Kdo například slyšel Klusův rozhovor pro Seznam Zprávy, dostalo se mu kompetentní politické analýzy. Žádné klouzání po povrchu. Problém s Babišem vystihl líp než Miroslav Kalousek na plénu Sněmovny.

Zpívat o politicích je brnkačka. Kandidovat s nimi by dokázal i cvičený kokršpaněl. Ale zformulovat názor a ručit za něj do jisté míry i existenčně — tak to klobouk dolů. Nepotřebuji, aby Tomáš Klus svůj vztah k Babišovi zhudebnil. Bůhví, jak by to dopadlo. U mne zabodoval už tím, že předvedl, jakou cenu má občanský postoj.