Rabat a Salé: Dva břehy jedné pirátské republiky

František Kalenda

Dnešního návštěvníka Maroka hlavní město Rabat příliš nezajímá a o sousedním Salé zřejmě nikdy ani neslyšel. V 17. století je ovšem znala celá Evropa jako centra nezávislé pirátské republiky, jejíž kapitáni podnikali nájezdy až na Island.

Přestože je Marocké království častým cílem turistů, většina z nich se hlavnímu městu buď úplně vyhne, nebo v něm stráví jen to nejmenší nutné množství času. Rabat má zkrátka pověst nepříliš lákavého administrativního centra a Salé, spojené na protějším břehu řeky Bú Regreg mostem a tramvajovou linkou, nezná už téměř nikdo.

Ještě před pár set lety se přitom před oběma sesterskými městy třásla celá Evropa a jejich pověst dospěla až na tři a půl tisíce kilometrů vzdálený Island. Byla totiž sídlem jednu dobu vůbec nejobávanějšího pirátského státu, Republiky Bú Regreg.

Uprchlíci ze Španělska

Zapomenutý příběh pirátské republiky se začal psát v přísně katolickém Španělsku, které se postupně zbavovalo všech svých četných poddaných jiné víry. Jako první si museli mezi konverzí a odchodem vybrat španělští židé v roce 1492, početnou muslimskou komunitu potom stejný osud potkal v různých částech království postupně mezi lety 1502 a 1525. Kdo neodešel nebo se neprokázal křestním listem, byl uvržen do otroctví.

Rabatskou pevnost postavili ve 12. století berberští Almohadé, kteří dobyli velkou část Španělska. Právě ze Španělska pak v 17. století přišli její novodobí obyvatelé a obnovitelé - vyhnaní moriskové. Foto František Kalenda, DR

Většina muslimů stejně jako předtím většina židů přijala na oko křesťanství, mnozí z nich však pokračovali v praktikování své původní víry. Staré zvyky se dařilo zvláště uchovat v odlehlejších oblastech, jako bylo městečko Hornachos v kraji Extremadura. Zdejší moriskové, tedy konvertovaní muslimové, měli od krále řadu výsad včetně práva nosit zbraň a Hornachos se stalo centrem zakázané islámské kultury.

„Nejedí vepřové, nepijí víno a nedovolují ani jeho pití ve svých domovech,“ popisuje jedna dobová stížnost koruně. „Většina z nich nechodí na mši s výjimkou těch několika, kteří tak činí kvůli strachu z inkvizice. Mnoho z nich neumí a nepoužívá náš kastilský jazyk a místo toho mluví arabsky. Zvláště si váží osob odsouzených inkvizicí a uctívají je ve své sektě jako světce.“

Mapa ukazuje velikost komunit morisků v jednotlivých částech španělské monarchie a místa, kam po vyhnání v roce 1609 odcházeli. Mapa TEIM
×