Obec je v nezadatelné správě svých obyvatel
Patrik EichlerBlíží se volby do zastupitelstev měst a obcí. Je na místě připomenout, že města a obce nejsou místy pro provozování turismu nebo prostorem pro developerskou výstavbu. Města a obce jsou v první řadě bydlištěm a místem života svých obyvatel.
Starší části města jsou obehnány turnikety, turisté platí vstupné, domácí procházejí na speciální kartičky. Trochu jde o obrázek z italských Benátek koncem letošního dubna. Trochu jde o obrázek ze Zlaté uličky na Pražském hradě. Trochu jde o scénu z románu Šťastné město. Francouzský romanopisec Benoît Duteurtre v něm popisuje — prý inspirován návštěvou v Praze — proměnu historického města na zábavní park.
Špatnou ekonomickou situaci po dějinném převratu se v románu vedení města rozhodne vyřešit tím, že historické čtvrti sakumprásk prodá soukromé firmě. Sakumprásk, tedy i s obyvateli, kteří ovšem mohou zůstat ve svých bytech. A mohou si, když chtějí, přivydělávat kredity do firemního systému procházením se po ulicích v dobových kostýmech. Kdo má dost kreditů, může si nárokovat, dejme tomu, snazší přístup k lékaři.
Když se pak ukázalo, že jedinečný historický zábavní park tolik nevynáší, že bude potřeba osekávat výhody domácích, propouštět zaměstnance a nakonec je nahradit levnějšími z Asie, město na to pochopitelně nemělo vliv. Peníze utržené za prodej historických čtvrtí pak nezabránily tomu, aby před turnikety nevzniklo ghetto těch, kdo byli z provozu zábavního parku v různých okamžicích vyloučeni.
O Duteurtrovi se říká, že je autorem čitelných až prvoplánových politických agitek. Jenže i dobře napsaná agitka je text, nad kterým je potřeba strávit dost času. A tak neuškodí, když Šťastné město v knihkupectví alespoň prolistujete. Kromě nastíněné hlavní linie příběhu má kniha svého hlavního hrdinu, představovat si můžete jeho dilemata i své chování na jeho místě, když se začne panicky bát o své zdraví a svůj život.
První víkend v říjnu budeme hlasovat o složení zastupitelstev svých měst a obcí. Už bez Duteurtra je na místě připomenout, že města a obce nejsou v první řadě místy pro provozování turismu, developerskou výstavbu nebo rozvoj automobilismu. Města a obce jsou v první řadě bydlištěm a místem života svých obyvatel. A města a obce jsou u svých občanů v nezadatelné správě.
Právě z tohoto pojetí obce má na podzim skládat zkoušku kolem dvou set třiceti tisíc kandidátů na zhruba dvaašedesát tisíc míst v obecních a městských zastupitelstvech. Znamená to kromě jiného, že si části města nemůže žádný zastupitel, radní ani starosta přivlastnit a nemůže je ani dát do trvalé dispozice nikomu jinému.
Nemůže, či spíše, ve druhém případě, by neměl. Jsou samozřejmě strany, které hájí zájmy velkých nebo malých soukromých podnikatelů nebo strany, které jsou samy jen obchodním projektem. A je jedno, zda má obec obyvatel dvě stě, nebo milion dvě stě tisíc. A různá je samozřejmě i situace obcí. Někdy politiky k prodeji nutí třeba dluhy, které neumějí jinak zvládnout. Jindy může být prodej pozemku cestou k odkupu vodovodní sítě, což je jistě hodnota vyšší. Všeobecně by ale neměl. Je totiž voleným správcem, a ne majitelem-vlastníkem obce.
I u těch turistů z počátku pak mohou různé strany ukázat různé návrhy řešení. V turisticky nejnavštěvovanější Praze 1 klesl počet obyvatel od roku 1991 o třináct tisíc (ze 42 590 na 29 499). Více než dvanáct tisíc lidí ztratila Praha 2, o více než sedm tisíc lidí přišla Praha 3. Má otázka na politické strany, hnutí i koalice je jednoduchá. Co uděláte, aby se ti lidé zase nastěhovali zpátky? Pro mě je to hodnota. A její naplnění vyžaduje obsáhlý politický plán.