Chcete udělat něco opravdu užitečného ke zlomení moci Andreje Babiše? Vypravte se ve třech zbývajících dnech tohoto týdne do Zlína poskytnout pomoc Tomáši Goláňovi před druhým kolem doplňovacích senátních voleb v obvodě 78 — Zlín.

Tomáš Goláň je daňový poradce, který proslul jako obhájce obětí nekalých praktik finanční správy v posledních letech. Jako vůbec první u nás upozornil na rozsáhlé zneužívání zajišťovacích příkazů, kterým úřady po Babišově nástupu na ministerstvo financí začaly často svévolně likvidovat bezúhonné podnikatele.

Příslušná reportáž v Deníku Referendum vyšla v době, kdy o tématu ještě skoro nikdo nic nevěděl, a lidé pak na nás na besedách ještě nevěřícně hleděli, když jsme jim popisovali, co je tu dnes možné. Text, který posléze vyšel jako jedenáctá kapitola Žlutého barona, by nikdy nevznikl bez Goláňovy odvahy, ochoty a velkorysosti, s níž dával všem vědět, že se jejich zastupování proti svévoli státu ujme i zdarma. Díky tomu se dostal k případům, o nichž by jinak nevěděl.

↗

Ze dvou úctyhodných kandidátů může senátora dělat jen jeden. Repro DR 

Do druhého kola senátních voleb se dostal překvapivě, nečekal to ani on sám. Všeobecně se předpokládalo, že v obvodě tvořeném z většiny městem Zlín do druhého kola postoupí tamější relativně oblíbený primátor. Překvapením naopak není, že postoupila kandidátka KDU-ČSL Michaela Blahová, které je oporou šestapadesát menších obcí, tvořících druhou, menší část obvodu. V prvním kole získala čtyřiadvacet procent, Goláň devatenáct, při volební účasti šestnáct procent rozdíl mezi nimi tedy činil necelých devět set hlasů. Výsledek tak zůstává otevřený.

Zlín obývá necelých šedesát procent zdejšího voličstva. Pro výsledek druhého kola je podstatné, že právě zde dokázal Goláň nad svou soupeřkou zvítězit, a to o více než šest set hlasů. V malých obcích s loajálním lidoveckým voličstvem naopak prohrával, vesměs výrazně. Asi prim v tomto ohledu drží obec Poteč, kde Michaela Blahová porazila Tomáše Goláně 85:2 a získala sedmdesát procent zde odevzdaných hlasů; Poteč, to asi bude takový krajový Vatikán.

Nicméně platí, že o výsledku se nebude rozhodovat především v Poteči, nýbrž ve Zlíně. A vše záleží na tom, komu se jak před druhým kolem podaří vlastní voliče zmobilizovat.

Dva úctyhodní kandidáti; přesto je na místě podpořit Goláně

Občané ve zlínském senátním volebním obvodě zažívají luxus, že si mohou vybírat mezi dvěma nepochybně úctyhodnými kandidáty. Michaela Blahová vedla zlínskou Charitu, po úspěchu v krajských volbách před dvěma lety se stala radní pro sociální oblast.

Při snaze vyhledat o ní více na internetu, člověk narazí na její iniciativu za zavedení bezplatné veřejné dopravy pro děti do patnácti let a pro seniory nad sedmdesát let. Snaha dohledat něco o její aktivitě ještě v čele Charity nabídne citát: „Činnost Charity a dalších neziskových organizací, které pomáhají lidem ve skutečně svízelných životních situacích, je založena na pomoci a velmi konkrétní lásce člověka k člověku. Je potřebné, aby sociální pracovníci i kdokoliv, koho zaujalo toto téma, věděli, kde a jak čerpat naději a sílu pro svůj život.“

Není ničeho, proč bychom si neměli myslet, že v Senátu by poctivě hájila sociální zájmy méně privilegovaných občanů, a to zajisté svědomitěji než mnozí představitelé stran, jež si takové priority vepsaly do erbu. Naše noviny obecně neskrývají k určitému typu křesťansko-demokratické politiky sympatie, v roce 2010 jsme dokonce vyzývali právě k volební výpravě do zlínského kraje a volbě tamějšího lidoveckého poslance Hovorky.

Ale ze dvou kandidátů může senátora dělat jen jeden. A v daném případě by jím měl být Tomáš Goláň, poněvadž jeho téma — obrana demokracie proti autoritářským tendencím — je v danou chvíli silnější a potřebnější. Navíc jeho ekonomická kompetence mu dovoluje pronikavě, pohotově a obratně analyzovat finanční mechanice Andreje Babiše, případně dalších zbohatlických výlupků. To je v dnešní situaci přednost doslova k nezaplacení.

Dobře víme, že Tomáš Goláň chová nepochybně velkou řadu názorů, jež nám nejsou ani trochu blízké, předpokládáme, že tíhne spíš doprava nežli vlevo. Ale to je teď podružné, česká demokracie je v situaci, kdy si všichni musíme osvojovat schopnost pracovat v ne zcela komfortních aliancích dle kréda: kdo není proti nám, je s námi.

Ve druhém kole deset dobrovolníků může otočit výsledek

Osobně jsem organizoval dvě senátní kampaně a zblízka jsem se podílel na druhém kole jedné další. Byla to pamětihodná prohra Vladimíra Špidly s Tomášem Jirsou ve volebním obvodě Český Krumlov v roce 2010, o níž jsem posléze pro naše noviny pořídil reportážní záznam.

Ze zkušeností vím, jak maličko stačí, aby se volební výsledky mezi prvním a druhým kolem změnily, zvlášť je-li stav po prvním kole těsný. Kdyby v naší společnosti existovaly struktury schopné reálně politicky myslet a pracovat, v řadě míst by senátní volby bylo možné vyhrát pro dobrého kandidáta pouze s vhodně zaměřeným a dostatečně intenzivním pracovním nasazením.

Například tenkrát v Českém Krumlově opravdu velmi ekologickému hnutí záleželo na tom, aby hlavní odpůrce ochrany šumavské přírody senátor Jirsa prohrál s jejím odhodlaným zastáncem Špidlou. Nikdy mi nikdo nevymluví, že tenkrát stačilo, aby deset aktivistů věnovalo terénní politické práci v obvodě měsíc a Špidla by byl vyhrál.

Vzpomínám, jak jsem k tomu tehdy marně lákal ochránce přírody i aktivisty ProAltu. Vyrazilo nás šest a pozdě: v situaci, kdy před druhým kolem už moc šancí nebylo. Víc nás nejelo nepochybně i vinou hluboce zažraného scestného předsudku, podle nějž má občanský sektor a parlamentní stranickou politiku oddělovat neprostupná hranice. Je to pošetilost, která ze všech nejvíc vyhovuje partokratickým strukturám a oligarchům.

Senátní kampaně u nás nikdo moc vést neumí, a proto pro zvrat těsného výsledku skutečně není potřeba mezi prvním a druhým kolem tak moc. Jedná se prostě o to přesvědčit dostatečné množství lidi přímo v ulicích, že na jejich hlase záleží a že opravdu mají k druhému kolu přijít. Práce je to mimořádně poučná a každý, kdo přemýšlí o stavu české společnosti a o tom, co s ním dělat, by ji měl čas od času absolvovat.

Dnes v Praze se koná od šesti hodin další demonstrace proti Babišovi. Informovala mě o ní dcera, která na ni vyráží rovnou ze školy, tiskovou zprávu mi totiž organizátoři poslali až dnes v půl jedenácté. Tomu odpovídají jejich očekávání: ohlašují, že „Stovky lidí dnes tiše upozorní na nefér jednání premiéra v demisi.“

Andreje Babiše hodlají tedy vyděsit němým průvodem, který vyrazí k úřadu vlády. Němým proto, poněvadž Andrej Babiš jim původně slíbil setkání, ale pak si to rozmyslel.

Svatá prostoto! Babiš přece chtěl, aby protesty proti němu oněměly, a tak se to i děje namísto reálného stupňování občanského tlaku, což je jediná řeč, kterou by Babiš byl schopen chápat. Už ani v hokeji nejsme mistři světa, ale politická práce tu klesá na úroveň boje o záchranu v divizi IB.

Máme pro dnešní demonstranty tedy vzkaz: pokud prozatím nechcete stavět barikády, i když vzhledem ke způsobu, jakým nakládají premiér a prezident s ústavou, i vzhledem k tomu, že místopředsedou sněmovny je popírač holocaustu a rasista, by to bylo na místě, vypravte aspoň tucet dobrovolníků do Zlína. Jeho asistentka Alexandra Vinklárková tam na vás čeká s otevřenou náručí. A její telefonní číslo je 736 491 226.