Sociální stát nemůže být všeobjímající. Nejsme schopni pokrýt všechna rizika, s kterými se v životě člověk setká. Život přináší obtížné situace a nejkrutější bývá k těm, kdo za svoji situaci nemohou. Ale právě proto a tím spíš je důležité, aby ty nástroje sociální politiky státu, které máme k dispozici, fungovaly a opravdu pomáhaly, a ne aby překážely, nebo dokonce stigmatizovaly. Vrcholem absurdity je, když se kvůli naprosté nefunkčnosti stane z určitého sociálního opatření nástroj odírání chudých, respektive nová příležitost pro obchodníky s chudobou.

Vyplácení části dávek na živobytí formou poukázek (stravenek), jímž se mělo zamezit zneužívání sociálního systému a který byl zaveden koncem minulého roku, přináší řadu problémů. Ve svých nejhorších projevech je dokladem stigmatizace těch, kdo se bez pomoci druhých nejsou schopni sami postavit na vlastní nohy. Domnívám se, že je třeba tento nový systém vyplácení části dávek zrevidovat, respektive odstranit.