„My v hnutí ANO si myslíme, že transparentnost do politiky zkrátka patří,“ vyprávěl po posledním jednání vlády ministr Robert Pelikán. Jak by také ne. Vždyť v programovém prohlášení Babišova kabinetu se zaklínadlo transparentnosti objevuje alespoň desetkrát a podobně často na něj lze narazit i ve volebním programu politického hnutí ANO. Tam se dokonce píše, že transparentní mají být i samotná ministerstva (sic!). Občané by měli politikům i úředníkům vidět pod ruce, aby věděli, co se na ně chystá.

Jenže když se podíváme, jak Babiš a jeho věrní vládnou, zjistíme, že o transparentnosti leda mluví. První zprávou, že politické hnutí ANO o veřejnou kontrolu nemá zájem, byl návrh změn jednacího řádu vlády. Ten stejný ministr Pelikán, který se transparentností ohání stejně umně, jako ratlík vrtí ocasem, navrhl výrazně osekat proces meziresortního připomínkového řízení, omezit účast státního tajemníka pro evropské záležitosti nebo prezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu na jednání vlády a zrušit jmenovité hlasování ministrů, aby se veřejnost nedozvěděla, kdo pro který zákon zvedl ruku.