„Vážený pane premiére, dovolte, abych vám poděkoval za práci, kterou jste vykonal v čele české vlády. Žádám vás, aby vláda, do doby, než jmenuji nového premiéra a vládu novou, plnila své funkce s tím, že nebude přijímat žádná strategická rozhodnutí,“ řekl na počátku května minulého roku prezident Miloš Zeman poněkud překvapenému premiérovi Bohuslavu Sobotkovi. A popřál mu mnoho úspěchů v osobním i pracovním životě.

Vrtošivý a zapšklý hradní pán se tehdy pokoušel vzbudit zdání, že předseda vlády přinesl na Hrad demisi. Jenže Sobotka žádnou demisi v aktovce neměl. Naopak. Chtěl společně s prezidentem diskutovat o vládní krizi, jejímž původcem byl dnešní premiér Andrej Babiš, který vytrvale odmítal vysvětlit své finanční machinace s korunovými dluhopisy.

Téměř stejná slova volil Zeman i téměř před pěti lety, když mu na Hrad demisi doručil tehdejší premiér Petr Nečas. „Dovolte, abych vám řekl, že jsem si vás vždy vážil, i když jsme mnohdy měli neshody na témata důležitá i méně důležitá. Vždy jsem pozorně naslouchal vašim názorům,“ řekl tehdy Zeman a popřál Nečasovi „trochu toho lidského štěstí a hodně osobní pohody“.

Jediný rozdíl mezi Nečasovou demisí a Sobotkovou ne-demisí byl v tom, že Nečas, respektive jeho vláda, opravdu složila funkci. Zeman následně Nečase pověřil pokračováním v pozici předsedy vlády až do doby, než bude ustaven nový kabinet. A jako obvykle dodal, že by se jeho vláda měla věnovat pouze běžné agendě a nepřistupovat k žádným strategickým rozhodnutím.

Ve středu Zeman přijímal další demisi, tentokrát od vlády svého oblíbeného, toho času trestně stíhaného, miliardáře Andreje Babiše. Babišův kabinet se Zeman rozhodl ve spěchu jmenovat na sklonku minulého roku. Učinil tak navzdory tomu, že předsedu hnutí ANO trestně stíhá policie. A také navzdory tomu, že jeho vláda nemůže získat ve Sněmovně důvěru. Babiš s demisí v ruce byl tedy na Hradě očekáván, přesto se vše odehrálo poněkud odlišně, než bylo doposud zvykem.

Zeman v rozporu se svými dřívějšími projevy vyzval Babiše, aby jeho kabinet v demisi vládl bez jakýchkoliv omezení, neboť mezi vládou s důvěrou a vládou bez důvěry nevidí žádný rozdíl. Současně zpochybnil i jím samotným stanovenou podmínku, aby mu Babiš pro druhý pokus o sestavení vlády garantoval, že má ve Sněmovně vyjednanou podporu alespoň sto a jednoho hlasu.

Odvděčil se tak Babišovi za podporu, kterou mu politické hnutí ANO vyjádřilo před druhým kolem prezidentských voleb. Navrch pak přihodil slib, že Babiše v případě svého nezvolení jmenuje premiérem ještě do konce února. Kdyby tedy Jiří Drahoš v klání o Hrad uspěl s trestně stíhaným premiérem v čele země neudělá v rámci svých ústavních pravomocí zhola nic.

Ukázalo se, že síla pouta mezi Zemanem a Babišem už zase dosahuje novomanželské intenzity. Bohužel tohle spojenectví mnoho nedbá o zájmy České republiky, ale sleduje pouze osobní prospěch obou zúčastněných. Co záleží na daném slovu, obrazu země v zahraničí a politické kultuře, když je ve hře dalších pět let na Hradě a čtyři ve Strakovce.

Přestože Babiš musel ze schůzky se Zeman odcházet s jistou úlevou, klidné šéfování státu jako součásti svého holdingu nemá zdaleka v kapse. Do vlády s ním kvůli jeho trestnímu stíhání — až na xenofobní partičku Tomia Okamury — nikdo nechce a k její podpoře se nesměle hlásí pouze komunisté.

Není proto vyloučené, že i druhý pokus o sestavení vlády skončí stejným fiaskem jako ten první. Otevřeny pak zůstanou už jen dvě možnosti: dohoda na vládě v jiném formátu, ve kterém by politická divize Agrofertu nemohla hrát zdaleka tak dominantní roli, anebo předčasné volby. V obou případech úloha prezidenta bude podstatná, byť by měla být jen neformální. O víkendu tak rozhodujeme i o tom, zda Hrad setrvá v holdingu.