Uvažovat racionálně, ověřovat a dokládat svá tvrzení, ale též akceptovat jiný názor a respektovat své oponenty v diskusi — akademik na Hradě by se mohl stát jistým vzorem pro nás všechny, myslí si 

Nadcházející druhé kolo prezidentských voleb je aktuálně mediálním tématem číslo jedna. Využijme této příležitosti, abychom se zamysleli nad otázkou, která se v pomyslném třeskotu zbraní a v palbě kandidáty střídavě vychvalujících i zatracujících argumentů snad může jevit jako odtažitě abstraktní a nedůležitá. Přesto však stojí za to věnovat jí alespoň malý zlomek pozornosti.

Letošní volby poprvé nabízejí možnost, že by se prezidentem České republiky mohl stát člověk, jehož celý profesní život je pevně spjat s vědou, výzkumem a akademickou sférou, tedy bytostný akademik. Je to skutečně poprvé. Byť i Václav Klaus se honosil (a s oblibou nechal oslovovat) profesorským titulem a Miloš Zeman vstoupil do veřejného a politického života vědeckým článkem, pro oba znamenala vědecká práce jen drobný výsek jejich života a ani jeden z nich není nositelem onoho étosu, který teprve činí vědu vědou.

Můžeme se tedy ptát, co by to znamenalo pro akademický svět a pro českou vědu, kdyby na Hradě usedl akademik. A co by to znamenalo pro společnost.