Štědrý den tehdy ještě býval pracovním. Na vánočním stromečku nemívali někteří lidé na špici hvězdu betlémskou, ale normální pěticípou, červenou. To nevím určitě, jestli v tom filmu, asi z poloviny padesátých let, bylo vidět. Děj se ale odehrával na Štědrý den, vánoční atmosférou pronikala budovatelská hesla, nástěnky vzorných pracovníků a grafy stoupající vzhůru.

Hrdinou filmu, který jsem viděl před mnoha lety a jehož název jsem dávno zapomněl, je šofér ereny. To je třítunový nákladní automobil Praga RN, kde R znamená rychlý a N nákladní. Byl to velice osvědčený a spolehlivý šestiválec, zážehový. Stejný vůz se vyráběl také jako vznětový čtyřválec, automobil pak nesl označení RND — jako diesel, a říkalo se mu kvůli hlučnosti „randál“. Erena, když šla do otáček, naopak vydávala žensky mírně zpěvavý zvuk, kolísavý tón, podle mého právě erena má ze všech aut nejkrásnější hlas.

V tom filmu erena zpívala obzvláště krásně a její šofér s ní pádil krutou zimou krajinou České sibiře. Sníh a metelice, kola podklouzávala. Šoférem byl soudruh, který se napravuje či polepšuje, protože cosi špatného udělal. Rozvedl se a osaměl, a snad ani úplně nesouzněl s pracovním kolektivem řidičů a závozníků ČSAD, možná jenom nebyl náležitě horlivým při plnění úkolů pětiletky.