Když společnost dlouhodobě svírá nějaká tenze, stane se dříve či později záminkou nebo dostatečně sdíleným důvodem k převratným změnám, které už obvykle nelze vzít zpět a mohou nastolit mnohem horší poměry. Známe to z historie.

Například už od roku 1945 postupně docházelo k proměně politiky, s níž se společnost vyrovnávala různým způsobem. Výklad pro to hledal i Ferdinand Peroutka. Ve Svobodných novinách 25. 11. 1945 píše: „Ani humanitní zásady, ani stará česká touha po svobodě a národní svébytnosti nijak neodporují potřebám vyvíjejícího se socialistického státu.“

V Dnešku z 3. 4. 1946 v odpovědi na tři čtenářské dopisy obhajuje svůj příklon k socialismu: „Uvažte, že dříve byly křivdy jiného druhu. Jsou-li dnes továrníci zbavováni továren, byli dříve lidé, kteří neměli kde spát a co jíst.“ Peroutka socialistou nebyl, ale vnímal tenzi, která se ve společnosti objevila. Věřil v sociálně spravedlivý režim při zachování demokratických principů, na nichž republika vznikla. A to se nestalo.

Sociálně spravedlivý režim či sociálně ohleduplné poměry se nemohou zakládat na totalitní nebo autokratické moci, ale na solidaritě, k níž se společnost zavazuje v rámci demokratického procesu; tedy dobrovolně, a ukotvuje ji nejen do svých zákonů, ale také se snaží, aby byla étosem, smyslem života, lidskou potřebou.

U nás, zdá se, dochází k něčemu opačnému. Byť pouze okrajově, také návrh sociálních demokratů na zavedení progresivní daně více vychází z předpokladu solidarity ve společnosti než z mocenské zvůle, kterou Martin Komárek, poslanec za ANO, formuluje v LN 25. 2 2017: „Seberte hodně těm, kdo se mají lépe, a dejte trochu těm, kdo se mají hůř.“ Hloupost jeho výroku tkví zejména v tom, že těm, co se mají hůř, stát nic nemá dávat, nýbrž oni mají méně dát státu.

Zatímco Lidové noviny zahájily volební kampaň ve prospěch Andreje Babiše buď zesměšňováním Sobotky jako jakéhosi Jánošíka (to aby od skutečného Jánošíka odvedly pozornost), nebo ho líčí jako úplného hňupa či toporné dřevisko pseudosociální politiky, ostatní strany a hnutí se vůči jeho návrhu vymezily daleko populističtěji: Předseda ODS Fiala hodlá, až bude ODS ve vládě, spravedlivě snížit daně všem, a to pokud možno na minimum. Babiš (osobně) rovněž bude snižovat daně všem, jejichž měsíční příjmy nedosáhnou jím vygenerované hranice sto třinácti tisíc měsíčně — že by to byl plat ministra financí?

Otázce, jak pak chtějí zajistit příjem do státního rozpočtu při zvyšujících se nárocích na naši bezpečnost (to jest s ohledem na naši pseudonebezpečnost), zvýšení platů ve státním sektoru, ve zdravotnictví, na státní investice, obnovu infrastruktury, na zvyšování administrativní zátěže, se oba vyhýbají. Babiš možná věří ve všemocnost EET.

Jako zavilý pravičák musím konstatovat, že vzhledem k premiérské odpovědnosti za státní rozpočet je ten Sobotkův daňový návrh vlastně nejrealističtější. Nechápu tedy, proč ho komentátoři LN pokládají za „bláznovy zápisky“.

Víme, jak to dopadne. Na solidární progresivní dani se společnost nedohodne a po volbách v tomto roce nová vládnoucí garnitura dospěje k poznání, že kvůli zvyšujícím se výdajům nezbývá než všem spravedlivě a transparentně daně o cosi zvýšit, vždyť na to máme, hospodářství se daří.

(Nemluvě o méně kvalifikovaných povoláních, plat referenta v institucích státní správy, například v agendě evidence motorových vozidel, evidence řidičů, vydávání pasů a občanských průkazů činí pro středoškoláka s dvouletou praxí asi patnáct tisíc. Po odvodech včetně patnáctiprocentní daně mu zůstane necelých dvanáct tisíc čistého. Po pěti letech praxe se vyšplhá na sedmnáct tisíc. I to je důvod, proč mladí lidé zůstávají u rodičů, kde si zvyknou na stálou podporu a posléze parazitují i na jejich důchodech.)

Pitomá služba a Peroutkův odkaz

Lidové noviny se k Peroutkově odkazu hlásí, zdůrazňují principy svobody, odmítají diskriminaci, demagogii a politickou manipulaci. Bohatým brát a chudým dávat je pro ně nepřijatelné stejně jako chudým brát a bohatým dávat. V nynější politice sociálních demokratů a jejich vizích spatřují ohrožení právě těch principů, k nimž se odkazují. Ještě nedávno se hlásily k idejím EU.

↗

Lidové noviny se hlásí k Peroutkovi i k demokratickým principům, na nichž byl náš stát původně založen. Měly by tedy upozornit na nebezpečí, jež nyní demokracii hrozí. Repro DR

Zvláštní na tom ovšem je, že tomuto jejich paradigmatu Andrej Babiš a Hnutí ANO zcela uniká. Od Babiše odvádějí pozornost k Sobotkovi. Měly-li by poměřovati stejně, musely by uznat (a reflektovat), že ohrožením pro celou společnost není Sobotka, ale Babiš!

Po víkendovém sněmu ANO už o tom nemůže být pochyb. Pro stručnost ocituji z memoranda mého bratra Jana: „V sobotu 25. února 2017 došlo k důležitému posunu od demokracie k diktatuře: na sněmu Hnutí ANO dostal předseda Andrej Babiš pravomoc jmenovat kandidáty do parlamentu a do zastupitelstev všeho stupně úplně sám, a taktéž je odvolávat. Získal tím pravomoc, jakou neměli ani první tajemníci totalitních komunistických stran. Tuto pravomoc mají v demokratických i pseudodemokratických stranách vždy nějaká grémia: předsednictva, výbory atp. Jediný, kdo může ovlivnit důsledky tohoto posunu, jsou voliči v podzimních parlamentních volbách.“

To by přece za normálních okolností mělo být pro LN téma jako řemen! To, že není, je už důsledkem deformace politických poměrů. Babiš, když zjistil, že stát nemůže řídit jako svou firmu, udělá tedy ze státu svou firmu? On se už dopředu staví naším premiérem i ředitelem v jedné osobě. Živě si umím představit, jak by mu to takový chytrý Petr Kamberský pěkně natřel! Já mám LN předplaceny už od jejich vzniku, a musím to za Kamberského zdarma psát do našeho Referenda? Co je to za pitomou službu, ty LN?

Chtěl jsem psát o něčem jiném a vrátit se k Peroutkovi. Tak snad příště.