Andrej Babiš ve středu ve Sněmovně vůbec nepůsobil zasmušile. Vládnout bude tak či tak. Sám, nebo — přinejhorším — v koalici. V prvním, nebo druhém pokusu. S důvěrou, nebo bez důvěry. Ale bude. S tím souvisí možnost měnit zemi. Jen se neví, zda k obrazu občanů, nebo sociálního a ekonomického (rozuměj — byznysového) prostředí, z něhož pochází.

Prezident Miloš Zeman již svoji strategii prozradil: jmenuje Babiše premiérem i podruhé, ale počká si na sto jedna podpisů poslanců. Do té doby bude vládnout tentýž Babiš, leč s první vládou v demisi. Místopředseda ČSSD Lubomír Zaorálek se obává, zda čekání na sto první podpis nebude čekáním na Godota.

Mně vytanula na mysli ještě dočasnost druhdy spojená se sovětskými okupačními vojsky v Československu. Každopádně kabinet v demisi zde můžeme mít týdny nebo měsíce. Klidně i roky, kdyby se příští prezident opět jmenoval Zeman. Ať si ústavní právníci puknou vzteky. Zeman se nechal slyšet, že Sněmovnu nerozpustí, ani kdyby — po neúspěšném třetím pokusu — k tomu měl možnost. A vůbec není jisté, zde by vůle k předčasným volbám byla mezi poslanci. Proto jsou obavy z Babiše forever namístě.

↗

Čekání na sto první podpis jako čekání na Godota aneb o dočasnosti víme tady v zemích bývalého Československa své. Repro DR

Zemanův přístup je tlakem na strany zastoupené ve Sněmovně, aby se s ANO domluvily. Týká se to zejména ČSSD, KDU-ČSL, ANO a SPD. Jen pokud si s Babišem plácnou, skončí vládnutí v demisi a bez důvěry.

Babiš sice opakuje, že fandí většinovému volebnímu systému a jednobarevným vládám. Jenže platný systém je poměrný a vede ke koaličnímu vládnutí. Hnutí ANO získalo přes třicet procent hlasů a musí dopočítávat do sto jednoho mandátu. Za čtvrt roku od voleb na tom nemáklo, protože Babiš touží po efektivitě vlády bez partnerů. V ní se s nikým nemusí hádat a všichni jej poslouchají.

Namlouvá voličům a možná i sám sobě, že když do programového prohlášení semele něco z předvolebních slibů ODS, KSČM, SPD, ČSSD, Pirátů, STAN, KDU-ČSL a TOP 09, mohly by jej tyto strany podpořit. Vždyť jim přece plní program! Že jsou ale komunistické recepty trnem v oku pravice, zatímco nápady ODS či TOP 09 odmítá levice, přehlíží. „Naše hnutí je pro všechny,“ prohlásil Babiš ve Sněmovně v očekávání, že se všichni chytí kolem ramen a začnou pět sborové písně. Případně mu postačí, když odsaje konkurentům nějaké voliče.

Ve chvilkách velkorysosti ale Babiš připouští, že by někoho mohl v koalici akceptovat. Momentálně profiluje svůj tým zejména na levicově působících tématech, proto nejsou od věci spekulace o dohodě se sociálními demokraty a komunisty. Divil bych se, kdyby ale nezpozorněli také lidovci, byť jejich současný (dosluhující) předseda Pavel Bělobrádek má s Babišem vztahy dost vyhrocené.

ČSSD už dokonce prezentovala svoje podmínky pro jednání s ANO. Tvrdá je v procedurálních bodech — ne trestně stíhanému premiérovi či nepřehlasovatelnosti koaličního partnera. Program pojímá méně náročně — chce proevropskost vlády nebo podporu rodin s dětmi. Úřadující šéf strany Milan Chovanec prezentoval šest odrážek, místopředseda Jan Birke požaduje splnění ne všech, ale větší části z nich. Ovšem logické by bylo, kdyby se počkalo na nové vedení ČSSD vzešlé z únorového sjezdu. Též by se slušelo, aby případnou smlouvu s ANO, kdyby k ní skutečně došlo, (ne)posvětili všichni členové oranžových.

To všechno je ale ještě daleko. Zatím jsme o přestávce první žádosti o důvěru. Pokračování přijde za šest dnů. Mezitím by se měl vymáčknout mandátový a imunitní výbor Sněmovny k policejní žádosti o vydání poslanců Babiše a Faltýnka. Většině výboru nestačí jen posouzení, zda je žádost legitimní. Stále více je cítit chuť zkoumat samotný případ, ba kádrovat vyšetřovatele.

Souvislost s hlasováním o důvěře je spíše symbolická a týká se hlavně pověsti České republiky, pokud by měla obviněného ministerského předsedu. Vydávání těch dvou výtečníků každopádně kontaminuje politickou scénu motivy, bez kterých by bylo lepší se obejít. Až se v úterý plénum Sněmovny opět sejde, bude fraška o skvělé vládě pro všechny pokračovat. A jakkoliv bude nasvícená sdělovacími prostředky ze všech úhlů, na jejím výsledku paradoxně nebude pranic záležet.