Když alternativní média nemůžou najít zlé migranty
Vojtěch BergerOd roku 2015 se velké veřejné akce v Německu a Rakousku spojují i s obavou ze sexuálních útoků. Letos to ale byly v obou zemích jen ojedinělé excesy. Přesto se na českém internetu šíří články, jak „média zatajují“, co se zde dělo.
Silvestr v Kolíně nad Rýnem z roku 2015 byl jeden velký průšvih. Policie neměla přehled o situaci před kolínskou katedrálou, nedokázala pomoct lidem, kteří si už na místě stěžovali na obtěžování, a navíc ještě krátce po akci tvrdila, že noc proběhla v klidu.
Povedlo se po dvou letech excesy z Kolína vyšetřit? Z více než 1200 podaných trestních oznámení (nešlo jen o sexuální obtěžování, ale třeba i o krádeže) skončilo nakonec rozsudkem jen 36. Důvod je nasnadě. Tisíce lidí v davu a maximálně ztížená možnost identifikace pachatelů.
Většina trestních oznámení byla také podaná na neznámého pachatele. Konkrétní osobu známou jménem stíhala policie jen asi v jedné třetině případů (290). Z těch, jejichž identitu policie znala, byl jen zhruba každý třetí žadatelem o azyl. Pro zajímavost: skupina obviněných Němců se známou identitou (25 lidí) byla skoro stejně velká jako skupina obviněných Syřanů (29 lidí).
Umíte počítat do třiceti?
Kolínská policie ale věděla, že má po předloňském fiasku co napravovat. Letošní silvestrovské oslavy tak jistil větší počet policistů, na místě byla vymezená zóna zákazu odpalování petard a oslavám předcházela i kampaň na sociálních sítích, kde policie v několika jazycích včetně arabštiny tweetovala informace i apely na lidi, kteří se chystali do ulic města. Podobně třeba další silvestrovský „hotspot“, prostranství u Braniborské brány v Berlíně, pročesávali policisté v civilu a dávali pozor, jestli někdo nedává ruce, kam nemá.
Výsledek? Silvestr bez titulků o migraci. Tedy, skoro. Například český portál Parlamentní listy, který opakovaně zveřejňuje zavádějící informace nebo rovnou konspirační teorie týkající se i migračních témat, psal o „děsivém silvestru v Německu“ a o tom, že „v Berlíně se o silvestru osahávalo i letos“.
Jak Parlamentní listy zacházejí s fakty, dobře vystihuje věta: „Ačkoli situace nebyla tak zlá jako v předchozích letech a policie si většinou dokázala vynutit klid a pořádek, k několika sexuálním útokům přece jen došlo.“ No ano, došlo. Doslova jen k několika, jak píší Parlamentní listy. Na rozdíl od nich je zkusíme i spočítat.
Stav 3. ledna 2018 v 11 hodin dopoledne. Zdroj: veřejně dostupné informace německých médií a policie (viz odkazy níže).
- Kolín nad Rýnem: V ulicích města desítky tisíc lidí. Počet nahlášených případů: devět.
- Berlín: V ulicích města a u Braniborské brány statisíce lidí. Počet nahlášených případů: deset
- Mnichov: V ulicích města desetitisíce lidí. Počet nahlášených případů: nula.
Čáry máry děleno šesti
Nejdřív si ale definujme sexuální útok, což je formulace, kterou nejen česká média ráda používají. Přiznejme si, že to zní dramaticky. Dá se tím popsat stejně tak pokus o znásilnění jako sáhnutí na zadek, nohy nebo prsa. Nic z toho není v pořádku, ale mezi závažností zmíněných skutků je přece jen podstatný rozdíl.
Podobně „slabá“ byla i letošní čísla z Rakouska. I když bulvární deník Kronen Zeitung psal o „početných sexuálních útocích“, dopočítal se všeho všudy k pěti případům ve Vídni (podobně jako Berlín statisíce lidí v ulicích), šesti v Innsbrucku, šesti v Salcburku a dvěma ve Villachu. Deník Salzburger Nachrichten ale salcburský případ popisuje trochu jinak a z šesti incidentů je rázem jeden, protože šlo o totéž obtěžování dvou německých turistek trojicí Afghánců. Z „početných“ případů jsou najednou spíš ojedinělé.
Začínáme zavádět, bezpečné prostory pro ženy.
V Británii zní požadavky na zavedení separačních vagonu pro ženy a když jsem jela naposledy vlakem z Berlína, ve vlaku bylo kupé pouze pro ženy.