Přibližně za týden — 26. prosince — proběhne v  západoafrické Libérii druhé a rozhodující kolo prezidentských voleb. A ačkoliv by to člověk do státu o velikosti Bulharska neřekl, bude jeho výsledek zásadní nejen pro zemi samu, ale i všechny její sousedy. Vývoj v Libérii, této malé, ale na poměry regionu poměrně hustě osídlené zemi, totiž neprobíhá izolovaně. A i když dnes panuje v oblasti relativní klid a stabilita, což je v západní Africe vždycky základem pro jakkýkoliv rozvoj, jde o záležitost až posledních několika let.

Lidé, kteří sledují africké dění alespoň po očku, si zřejmě vzpomenou na brutální liberijskou občanskou válku a diktaturu Charlese Taylora. Krvavého samovládce, opírajícího svou moc o dětskou armádu, svrhla v srpnu 2003 další dětská armáda podporovaná ostatními státy regionu, které Taylor během své vlády poškodil. Měsíc poté dorazily do Libérie mírové sbory OSN, které se postaraly zejména o odzbrojení a integraci dětských armád do společnosti.

Koncem roku 2005 proběhly v Libérii svobodné a relativně spravedlivé volby. V nich byla zvolena nynější dosluhující prezidentka Ellen Johnsonová Sirleafová, ekonomka se specializací na rozvojové země a nespočtem zkušeností z veřejné i komerční sféry. Ve druhém kole získala téměř 60 procent hlasů a nečekaně porazila populárního fotbalistu George Weaha.

Právě Weah je přitom nyní takříkajíc znovu na scéně: letos 10. srpna vyhrál první volební kolo a do aktuálního druhého jde jako favorit s desetiprocentním náskokem.

Dědictví prezidentky

Ellen Johnosonová Sirleafová přebrala Libérii v situaci, kdy byla podle takřka všech měřítek — od průměrné délky dožití, přes HDP na hlavu až po míru absolutní chudoby, podvýživy nebo korupce — jednou z nejzaostalejších zemí světa. V náročné situaci se zaměřila především na udržení míru a bezpečnosti v zemi. Intenzivně se však věnovala také hospodářským reformám, vyjednávání o odpuštění zahraničních dluhů vytvořených diktátorskými vládami a boji proti korupci.

HDP Libérie v prvních letech prezidentčiny vlády patřil mezi nejrychleji rostoucí na světě. Vzhledem k široké paletě problémů sužujících zemi a minimálním finančním prostředkům však zůstaly částečně stranou sociální otázky jdoucí nad rámec sociálního začleňování bývalých dětských vojáků. Chudoba, podvýživa, absence přístupu k pitné vodě i negramotnost tak stále dosahují astronomických čísel.