Planeta odpadů

Matěj Senft

Země nám dává půdu pod nohama, plní plíce vzduchem, sytí a napájí nás. Je to paradoxně ona, která nám umožňuje každé ráno vstát, žít a s lhostejností pokračovat v devastování.

„Sladká Temže, klidně plyň, dokud tuhle píseň neskončím. Neplují řekou prázdné lahve, mastné papíry, hedvábné kapesníky, kartonové krabice ani vajgly ani žádná jiná svědectví letních nocí. Nymfy už jsou pryč,“ napsal poetický imaginista Thomas Stearns Eliot v Pusté zemi.

Dnes už nemůžeme spatřit Temži tak, jak ji vídal Eliot, stejně jako další koryta řek. S vervou psích značkovačů jsme zanechali stopu odpadu a špíny na téměř každém centimetru zelené planety. Ropné katastrofy se staly folklorem. V poslední době se navíc jako mor začaly šířit zprávy o dalším alarmujícím znečišťování, které z moří prosakuje i do posledních nedotčených koutů.

Jen za uplynulých čtrnáct dní informovaly noviny o třech případech nezvyklého, ale o to více znepokojivého zamoření vody. Jako první se v Kanadě vynořil humr s „tetováním“ Pepsi Cola. Mořský tvor údajně vyrůstal tak dlouho v blízkosti plechovky zmíněné firmy, až se mu její povrch nesmyvatelně vpil do jednoho z klepet.

Pstruzi jsou v pohodě. To, že skončí někomu na talíři, je nestresuje. Foto Pixabay

Následovala zpráva o pstruzích na antidepresivech. „Vodní organismy, které žijí v tocích, do nichž ústí čističky, jsou psychoaktivním látkám vystaveny celý život a koncentrace těchto látek v jejich těle může ovlivňovat jejich metabolismus i chování,“ varovala Kateřina Grabicová z Laboratoře enviromentální chemie a biochemie fakulty rybářství. Grabicová vychází z výsledků testů provedených se pstruhem obecným v potocích na Prachaticku. Zjednodušeně řečeno: čističky nezvládají zbavit vodu antidepresivních látek, a tak pstruzi, kteří v této vodě žijí, nejsou schopní uvědomit si nebezpečí plynoucí ze setkání s predátorem. Kvůli antidepresivům jsou natolik „vyklidnění“, že se ani nesnaží přežít. Problém se neomezuje jen na území České republiky. Podobné výsledky zaznamenal i výzkum americké Niagary. Ta má nyní naprosté oprávnění teskně hučet.

Přidat se mohou i Blanice se Sázavou. Do nich minulý týden vytekl z havarované cisterny latex, který samozřejmě škodí jak vodním tvorům, tak i člověku. Zlatá řeka Sázava se v důsledku oděla do pohřební bílé, jako by sama sobě vystrojovala smuteční průvod. Vědci dokonce varují, že do roku 2050 může být v mořích více odpadků než ryb.Voda se stala skládkou našich životů, odráží obraz člověka a jeho kultury.

Rozpustit se ve vodách

×