Volební výsledek ČSSD představoval šok i pro největší pesimisty. Nebyl to ale šok první. Že může přijít volební debakl, napovídaly už krajské volby. Kdo čekal otřes ve straně a politické přezbrojení jako reakci na propadák v krajských volbách, musel být zklamán.

Tato nedávná zkušenost ukazuje, že ani historicky nejhorší výsledek parlamentních voleb nemusí sám o sobě přinést kýžené změny. O tu se musí postarat aktivní členové strany spolu s lidmi, kteří ve straně zatím nejsou, ale vidí důležitost její obnovy. A bavíme se tu skutečně o obnově, kterou bude třeba v mnohých ohledech započít od základů a především s čistým štítem.

Vedení strany částečně vyhovělo požadavkům zdola. Mimo jiné tím, že svolalo mimořádný sjezd na dřívější termín, než původně plánovalo. Sjezd však naplánovalo jako půldenní. Tak krátký sjezd nedává možnost důkladné diskuse a formulace jasných praktických závěrů. Působí spíše jako formalita. „Členstvo chce sjezd, odškrtneme kolonku Splněno“.

Pokud má strana v úmyslu znovu vstát z popela, potřebuje začít chápat sjezd jako příležitost pro sebeočistu, pro svoji důkladnou přeměnu, se kterou se ztotožní velká většina členů i příznivců. Sjezd by neměl být vnímán jako otravná povinnost, kterou si člověk odsedí, aby mohl jít na řízek zdarma a pak rychle do tepla domova. Dvoudenní sjezd je nezbytné minimum pro nové nastartování ČSSD.

Délka sjezdu je jedna věc, druhá věc je výběr delegátů. V zájmu strany je, aby bylo na sjezd zvoleno co nejvíce lidí, kteří představují její budoucnost, nikoliv její minulost.

Mám jen útržkovité zprávy z jednotlivých regionů, ale schůze a konference, o kterých mám informace, zatím nejeví velké známky touhy po změně. Jako by okresní konference či zasedání okresních výkonných výborů až na výjimky představovaly hráz, která zachytává vření v členské základně strany.

Prolomit tyto hráze bude v předsjezdovém období klíčové. Je nutné, aby ti, kdo si přejí zásadní změny v ČSSD, nečekali, až změna přijde shora. Měli by usilovat o nominace na okresní a krajské konference i na sjezd. Úspěch není zdaleka zaručen, ale úsilí je nevyhnutelné.

Bez ohledu na to, zda Ústřední výkonný výbor vyslyší volání po skutečném sjezdu místo papírového a na sjezd se dostanou noví lidé se zápalem pro věc, bude v dalším období nezbytné, aby aktivní členové strany, sociální demokraté srdcem i duší, překonali svoji roztříštěnost a izolaci ve straně a organizovali se za účelem její obnovy.

V ČSSD mnohdy dominuje osobní loajalita ke konkrétním představitelům strany na všech úrovních nad loajalitou stranickou, loajalitou k programu a cílům strany, k jejím historickým kořenům. Pokud se toto nezmění, je strana odsouzena k živoření na okraji politického spektra a levice je odsouzena k polskému scénáři parlamentní neexistence.

Pokus o sebeorganizaci členů připravených ji obnovit a zapojení sympatizantů představuje platforma „Lepší ČSSD je možná“. Na jejím začátku byla petice proti účasti ČSSD ve vládě a následovalo vydání krátkého manifestu Lepší ČSSD. Po dvou týdnech sdružuje 120 lidí z 13 krajů České republiky včetně několika zastupitelů, předsedů místních organizací, ale také některých členů vyšších orgánů strany. Navíc se k ní hlásí i řada sympatizantů strany. „Lepší ČSSD je možná“ se prozatím organizuje převážně na Facebooku a přes emailovou korespondenci.

Platforma usiluje o přeměnu ČSSD, o návrat k jejím historickým kořenům v reálném hnutí a v zakořenění v místních komunitách, ale také hledá inspiraci v zahraničí — zejména pak v přeměně britské Labour Party pod vedením Jeremyho Corbyna a v hnutí kolem senátora a prezidentského kandidáta Bernieho Sanderse v USA.

Mnozí blahosklonně sledovali vývoj v zemích jako Polsko či Maďarsko rovnající se vymazání levice z politické mapy těchto zemí s pocitem, že v České republice se něco takového stát nemůže. Nedávné volby ukázaly nejen to, že se to stát může, ale také že k tomu máme řádně nakročeno. Lepší ČSSD je možná znamená snahu zachovat alespoň jednu levicovou stranu s šancí na nový vzestup v nové kvalitě.