Když zvětšujete rozměry budov, zvětšujete i problémy v jejich okolí

Barbora Bakošová

Urbanismus se musí vrátit k lidskému měřítku a pátrat po potřebách a preferencích lidí. Jen tak se nám bude ve městech dobře žít, myslí si David Sim z proslulého studia Gehl Architects.

Chceme zjistit, jak chcete ve městě žít, jak chcete trávit čas. A pokud tohle víme, dokážeme přemýšlet o tom, jaká místa jsou k tomu potřeba. Foto Peťo Tkáč

V kontextu proměny veřejných prostorů mluvíte o potřebě přizvat lidi k jejich navrhování. Co napsat do pozvánky, aby měli lidé chuť přijít?

Často se městské plánování dostává do rizika jakéhosi dogmatu, kdy urbanisté prezentují jeden jediný možný způsob, jak místo proměnit. Podle mě je to velmi arogantní. Ve skutečnosti nikdo doopravdy neví, jakou podobu má prostor v budoucnu mít. Mnoho urbanistů se snaží hledat nejlepší možná řešení, ale ledacos jim může uniknout. Proto k naší práci zveme obyvatele.

Pozvánka musí lákat, jinak to není dobrá pozvánka. Raději než představovat nějakou dogmatickou tezi chceme dát lidem novou, atraktivní možnost. Nechceme například říkat, že musí jezdit na kole a nesmí používat auto, ale chceme i z jízdy na kole udělat něco přitažlivého.

Lidí se pak ptáte, jak se ve městě cítí, sledujete jejich chování, zjišťujete, jak by si prostor v budoucnosti představovali. Proč je to důležité?

Chceme zjistit, jak chcete ve městě žít, jak chcete trávit čas. A pokud tohle víme, dokážeme přemýšlet o tom, jaká místa k tomu jsou potřeba — a jaké budovy a infrastrukturu vyžadují. Trochu tím převracíme přístup „tady má být metro a tady má být obchvat“. Sbíráme data o tom, co chtějí obyvatelé — kudy chodí, jak se v místě cítí, co jim tam chybí — a podporujeme, aby je sbírali i oni sami. Učíme je pozorovat, jak funguje veřejný prostor.

Když přijdu do Brna, mám sice na město svěží pohled, ale vy ho znáte mnohem lépe. Znáte příjemná místa, nebezpečná místa, záludy zdejšího počasí. Já jsem jenom projektant, bylo by hloupé nenaslouchat vám. Potřebujeme slyšet co největší množství různých lidí, získat jejich svědectví o tom, co je ve městě důležité.

Jeden z nejhezčích projektů, na nichž jsem spolupracoval, byl ve francouzském Lille, kde jsme z lega vytvořili obrovskou maketu místa, které jsme právě proměňovali. Byly tam vyznačeny jednotlivé ulice a šedou jsme zvýraznili místa, kde můžou vzniknout nové budovy a parky. Pak jsme pozvali místní děti, aby si hrály a stavěly. Chtěli jsme vytvořit prostor, v němž se bude moci diskutovat o změně. Děti si umí představit budoucnost, která je zelenější, zdravější a demokratičtější. Dospělí viděli své děti něco tvořit. To jim otevřelo příležitost mluvit o svých představách a nakonec se zapojili i do přemýšlení o budoucí podobě místa.

Proměna náměstí v São Paolu vycházela z potřeb obyvatel. „Nikdy nepodceňujte lidi, jsou stejnými experty ve městě jako vy,“ říká David Sim.  Foto Gehl Architects

Z abstraktních plánů architektů je zkrátka velmi těžko srozumitelné, jak bude město v budoucnu vypadat. Když se lidí zeptáte, jestli chtějí mít budovy vysoké sedmadvacet metrů, nevědí, co si představit. Když se ale zeptáte, jestli mají převyšovat stromy, je jim to najednou jasné. Nikdy nepodceňujte lidi, jsou stejnými experty ve městě jako vy.

Zároveň když lidé neuslyší jenom doporučení nějakého experta z Kodaně, ale i odlišné příběhy svých sousedů, pomůže jim to sestavit si komplexnější obrázek toho, co se ve městě děje. Každý tak potom může snáz pochopit, že jeho vnímání je jen jedním dílkem v mozaice pohledů na město.

Žijeme v mnoha městech, která se překrývají. Mé a tvé je odlišné

Nikdo ale není expert na všechno. Různí lidé využívají veřejný prostor v různých částech dne jinak. Neslyšící upřednostňují méně hluku, jiní chtějí mít dostatek prostoru například pro invalidní vozík či kočárek, v noci se chcete cítit bezpečně, přes poledne hledáte stín, v dešti místo, kam se schovat...

Přemýšlení o různých fázích dne a obdobích roku, ale i o různých etapách lidského života, z nás dělá tolerantnější lidi. Jak se mění náš život, mění se i naše očekávání od veřejného prostoru. Lidé užívající nějaké místo přes den a lidé, kteří jsou tamtéž v noci, mají jiné potřeby a poznatky. Život ve městě je jiný o víkendu, v neděli, o svátcích, v zimě nebo v létě. To dělá z města velmi komplexní prostor a my si musíme uvědomit, že vlastně žijeme v mnoha městech, která se vzájemně překrývají. Vybudujeme si tak toleranci k tomu, že mé a tvé město sice není totožné, ale prolíná se a proto se musíme navzájem respektovat.

×