„Když jsem se sem nastěhovala, život pochopitelně vypadal o hodně jinak. Turistů jenom pár. V domě naproti byla zelenina, vedle čistírna oděvů, za rohem, co je dnes Prada, řeznictví. A na rohu byla mlékárna. Dnes se sem turisti jenom valí. Jen se podívejte, zaberou celý chodník,“ ukazuje Helena Čižinská na protější stranu ulice, zatímco nás míjí skupina znavených španělských turistů.

V krásném secesním domě v Praze na Josefově žije od počátku sedmdesátých let, k místním památkám přilnula i profesně, věnuje se historii umění a památkové péči. Podobně jako mnozí další obyvatelé centra Prahy se v posledních letech občas cítí turisty utlačovaná — například když kvůli nim musí s vnoučaty v kočárku opakovaně scházet z chodníku nebo když ji v noci budí hluk z okolních restaurací a klubů.

Praha se, stejně jako jiná evropská města, ocitá pod stále větším tlakem turistů. Každým rokem jich výrazně přibývá, mezi lety 2009 až 2016 jejich počet narostl o čtyřicet procent. Loni se z Prahy podle počtu jednotlivých noclehů stalo se sedmi miliony turistů páté nejnavštěvovanější město Evropy.

O přínosech cestovního ruchu se mluví neustále. Dává lidem práci a podílí se na hrubém domácím produktu. Jeho nekontrolovaná expanze po hospodářské krizi však začíná obnažovat i negativní stránky. Myslí si to obyvatelé některých západních evropských měst, například Benátek, Bilbaa nebo Barcelony, kteří na protest proti turistům letos vyšli do ulic s hesly „turismus zabíjí sousedství“, „nikam nejdu, zůstávám“ nebo „tohle není turismus, tohle je invaze“. Blíží se k hraničnímu bodu únosnosti návštěvníků i Praha?

„Šílenství se rozjelo v posledních třech letech. Do té doby pro mě bylo průvodcování po Praze opravdu krásnou prací. Město miluju, narodila jsem se tu, znám ho jako své nejmilejší boty a jsem na něj k neuvěření pyšná. Dnes Praha praská ve švech, před hospodami se objevili naháněči jako v Thajsku. Černí průvodci tu možná byli vždycky, ale teď je to masovější,” popisuje nárůst turistů i agresivních služeb bývalá průvodkyně, novinářka Tereza Šimůnková.

Český statistický úřad dokládá, že průměrná doba pobytu turisty v hlavním městě je jenom 2,3 noci. V takto limitovaném čase se návštěvníci logicky zaměřují hlavně na nejužší centrum a několik základních památek — pohybují se tedy převážně na malé ploše Starého Města a Malé Strany. O hlubším poznání města a porozumění místnímu charakteru a kultuře nelze mluvit, převahu získávají podbízivé atrakce. Celý tento mix lidí a reklam je potom jedna velká nepříjemnost pro místní usedlíky.

Středověk, matrjošky a kostlivec s absintem

O příjemně teplém úterním odpoledni se davy turistů procházejí přeplněnou Královskou cestou a užívají si sluneční paprsky končícího léta. Někteří zastavují u nabídek thajských masáží, někteří stojí frontu na trdelník, jiní zkoumají ceny matrjošek v jednom z početných obchodů se suvenýry. Ve vedlejší uličce hodnotí mladá Američanka slovy „this is cool“ umělého kostlivce opírajícího se se skleničkou v ruce o stolek před vchodem do absintového baru.

Ostatní směřují na Staroměstské náměstí, aby chytili dobré místečko pod orlojem, a pomalu ostří fotoaparát v mobilu správným směrem. Mezi nimi se proplétají i dvě místní obyvatelky a jedna tahá druhou za rukáv: „Pojď, musíme to obejít, bude celá, neprojdeme.“