Médii před dvěma týdny proběhla zpráva, že pražští radní schválili vizi proměny jedné z hlavních městských dopravních tepen — Severojižní magistrály. Na koncepci úprav magistrály pracoval Institut plánování a rozvoje hlavního města Prahy (IPR) a na pomoc si přizval architektonickou kancelář zvučného jména — dánskou Gehl Architects.

Architekti vypracovali a později v Nové budově Národního Muzea představili veřejnosti návrh řešení zaměřeného na centrální úsek Severojižní magistrály mezi Hlávkovým a Nuselským mostem, kde jedna z klíčových pražských dopravních tepen protíná samotné centrum města, míjí Národní muzeum a Státní operu a odděluje okolí Václavského náměstí od Vinohrad a Žižkova, dále na sever pak Karlovo náměstí a Karlov od Náměstí míru.

Ohniskem plánovaných změn by se mělo stát okolí Náměstí I. P. Pavlova, kde se magistrála rozděluje na dva pruhy a vytváří pás centrální části města s vybydlenými budovami, obtížně překonatelnými koridory patřícími jen autům, nepřívětivými podchody a reklamními poutači. Pro představu: na sedmikilometrovém úseku v současnosti magistrála nabízí sedm přechodů pro chodce.

Pražská magistrála se už mnohokrát stala terčem kritiky — například umělců. Hudebník Jan Budař v roce 2006 magistrálu přehradil pianem, o tři roky později se ji režisér Vít Klusák pokusil přemostit transparentem v rámci natáčení filmu Auto*Mat. Akademickou kritiku v nedávné době přednesla iniciativa Magistrála = Nová pražská třída v rámci happeningu, při kterém na sedmisekundové zelené na I. P. Pavlova udělala módní přehlídku modelů oděných do šedých kostýmů — původně bílých, avšak zešedlých vlivem čtrnáctidenního pobytu na vzduchu v okolí magistrály.