Organizace Transparency International zpracovala nová data o mediálním rozsahu předvolebních kampaní politických stran a hnutí. Vyplývá z nich, že některé politické strany nejsou v otázce financování svých kampaní dostatečně transparentní. Nejhůř vyšli ve volbách neúspěšní Realisté. Rozdíl mezi reálnými výdaji a tím, kolik by měla jejich kampaň stát, vezme-li se v potaz její rozsah a obvyklé inzertní ceny, činí v jejich případě čtyřicet jedna milionů korun.

Letošní monitoring Transparency International slučuje data o reklamním i neplaceném mediálním prostoru, informace o placených i neplacených příspěvcích z Facebooku a data z volebních účtů stran s dotazníkovým šetřením mezi stranami, z individuální investigace a konzultací.

Rozdíl mezi ceníkovou a obvyklou cenou kampaně Realistů organizace spočetla na 41 milionů korun. Ceníková cena byla 51 322 000 korun, z účtu však odešlo jen 10 187 571 korun. V závěsu za Realisty je hnutí ANO s více než devatenácti miliony korun rozdílu. A následuje ČSSD s téměř třináctimilionovým rozdílem.

„Situace se dokonce zdá ještě rozporuplnější, uvážíme-li, že výdaje z účtů zahrnují i veškeré další náklady na kampaň, tedy nejen inzerci. Kdyby se jednalo jen o drobné rozdíly, šlo by je vysvětlit oddálenými daty splatnosti faktur. Bavíme se ale o rozdílech v řádech milionů. Větší rozdíly znamenají, že některé strany získávají inzerci za ceny výrazně nižší, než kdyby si ji kupovaly za oficiální ceníkové ceny poskytovatelů,“ uvedlo Transparency International.

Co se týče více než čtyřicetimilionového rozdílu mezi ceníkovou cenou a pohybech na účtu u Realistů, lze podle Cakla určit pouze dva seriózní vývody. „Buď měli smluvenou výraznou slevu, takže ceníková cena by byla tak vysoká, jak vidíte, ale reálná cena tak výrazně nižší. Tím se dostáváme do neprobádané oblasti takzvaných cen obvyklých, se kterými počítá zákon, ale neříká jasněji, jak postupovat v oblasti, kde je ‚obvyklé‘ domlouvání značně individuálních cen,“ řekl Deníku Referendum koordinátor monitoringu Ondřej Cakl.

„Nebo jejich transparentní účet zatím nezobrazuje výdaje na reklamu, například z důvodu oddálené splatnosti faktur nebo z mnoha jiných důvodů. Obojí jsou jen aktuální interpretace faktů. Průkazně se nedá říci více,“ doplnil Cakl. Podle Transparency International nezbývá tedy než čekat až strany odevzdají úplná vyúčtování k rukám Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran a hnutí.

Jak si strany vedly na internetu

Analýza pracuje také s aplikací Dataweps, která měří „viditelnost“ politických stran v mediálním prostoru. „V době od 1. července do 10. října 2017 jsme zaznamenali celkem 409 943 příspěvků, ve kterých byla zmíněna alespoň jedna monitorovaná politická strana. Z nich jsme posléze odfiltrovali zmínky, jejichž autory byly samy politické strany, a to zejména na Facebooku a Twitteru. Dashboard tedy obsahuje za stejné období 364 542 příspěvků,“ stojí v analýze.

„U většiny politických stran jsou nejčastějšími autory zmínek na Facebooku právě strany samotné. Pokud chceme vědět, jak se o stranách mluví a píše, musíme jejich vlastní obsah z analýzy odfiltrovat,“ vysvětlil Jan Mayer z Datawepsu.

„Například u ČSSD jsou mezi prvními třiceti nejaktivnějšími autory příspěvků zmiňujících tuto stranu pouze čtyři autoři, kteří nejsou oficiální stránkou některé z buněk ČSSD. Stránky jednotlivých organizací velice aktivně komunikují a sdílí celostátní příspěvky. Pokud příspěvky samotné ČSSD odfiltrujeme, dostává se najednou na sedmadvacátou příčku mezi nejaktivnější autory příspěvků o ČSSD stránka Tomio Okamura — SPD, čímž potvrzuje, že staví svoji kampaň mimo jiné na výrazné kritice vládnoucích stran,“ vysvětlila datová analytička Eliška Vyhnánková.

Pro porovnání, KDU-ČSL má mezi prvními deseti nejaktivnějšími autory devět stránek svých organizací, pak už ale následují profily či stránky, jež jí nepatří. V příspěvcích o hnutí ANO mezi autory vede oficiální stránka, ovšem za ní už mezi prvními třiceti nejaktivnějšími autory žádnou stránku ANO není možné nalézt. „Celkově je ovšem z dat patrné, že diskuze lidí o politice se v rámci online prostředí přesunuly z různých diskuzních fór na Facebook, který tvoří pětašedesát procent zachycených příspěvků,“ dodala Vyhnánková.

Ovládnutí reklamního prostoru k získání voličů nestačí

Pokud v kategorii ceníkových cen vítězí strana, jejíž jméno se však v diskusích a článcích téměř neobjevuje, dá se podle Transparency International říct, že samotné ovládnutí placeného mediálního prostoru k získání reálného zájmu voličů nestačí. Příkladem může být SPD Tomia Okamury, která ve volbách uspěla i přesto, že se většině médií programově vyhýbala.

„Přestože se komunikační strategie politických subjektů značně liší, nepřehlédněme také, že pro ty nejsilnější platí určitá přibližná korelace mezi tím, jak aktivní v kampani jsou, kolik peněz za kampaň utratí, jak velký je mediální prostor, který pokryjí, a jak moc se o nich mluví, ať už na sociálních sítích nebo v médiích. V tom smyslu se tyto strany projevují vlastně standardně,“ shrnul Cakl.

Takzvaná ceníková hodnota je v případě tiskového média opatřena z ceníků jednotlivých médií, a na úrovni každého zveřejnění reklamy je přiřazována k jednotlivým reklamním sdělením. „Ceníkovou cenu vypočítala agentura Nielsen Admosphere na základě detailního studia oficiálních cen jednotlivých poskytovatelů a monitoringu výskytu inzerce v médiích. Transparentní účty sledujeme od začátku kampaně a identifikujeme typy výdajů. Navíc zveřejňujeme výdajové částky s týdenní pravidelností na našem webu www.transparentnivolby.cz. Údaje pak srovnáme,“ dodal Cakl.