Nikdo nesmí zůstat stranou, rozhodlo před dvěma lety Valné shromáždění OSN, když přijímalo deklaraci Přeměna našeho světa: Agenda pro udržitelný rozvoj 2030 a s tím spojené Cíle udržitelného rozvoje (Sustainable Development Goals — SDGs). Ty jsou zaměřeny na pět oblastí, v nichž mají zajistit udržitelnost a rozvoj pro celou planetu. Tyto oblasti jsou nazvány Lidé, Planeta, Prosperita, Mír a Partnerství.

U příležitosti hodnocení cílů udržitelného rozvoje v červenci tohoto roku vydaly Bertelsmannova nadace a Sustainable Development Solutions Network již druhou srovnávací studii o udržitelnosti nazvanou SDGs Index and Dashboards (dále jen Index). Česká republika v ní získala tentokrát páté místo. Na webu Roklen24 se k tomuto můžeme dočíst: „Před námi jsou jen skandinávské země, předběhli jsme například Německo. […] ,Buďme proto hrdí na to, že žijeme v bezpečné zemi, pro kterou je péče o planetu důležitá a která myslí na budoucnost — není to samozřejmost,‘ říká ředitelka Nadace Taťány Kuchařové — Krása pomoci Michala Stachová.“

Umístění České republiky na vrcholu zemí směřujících k udržitelnosti vyzdvihovali mnozí čeští politici, připomeňme například náměstka ministerstva zahraničních věcí Martina Tlapu. Ministr životního prostředí Richard Brabec (ANO) to vyjádřil jasně: „Ve světovém srovnání stále patříme mezi špičku.“

Přesto, že jsou pod studií podepsány uznávané kapacity z okruhu Světové banky, jedná se přesně o to, co bychom mohli nazvat jako falešnou zprávu — fake news.

Již první Index z roku 2016 byl kritizován z metodologického hlediska a kvůli nedostatkům při volbě indikátorů. I když ve druhém vydání byly některé výtky reflektovány, Index za rok 2017 nadále trpí nedostatečnými daty a problematickou metodou indexování (viz níže). Proto nemůže dostatečně sloužit k měření postupu naplňování Cílů udržitelného rozvoje a už vůbec ne ke srovnávání výkonu jednotlivých zemí.

Informace a zpětná vazba

Nebezpečí špatných hodnotících zpráv, mezi něž patří i zmiňovaný Index, spočívá v tom, že poskytují řídícím orgánům a dalším aktivním složkám společnosti zkreslené informace, na jejichž základě by měli tito aktéři reagovat. V kybernetice (vědě o řízení) se mluví o zpětné vazbě. Informace o chování systému by nám měly sloužit k tomu, abychom dokázali učinit opravné kroky — negativní zpětnou vazbu, které zajistí žádoucí chování systému (v rozporu s tím, co se běžně uvádí, tedy není zpětnou vazbou samotná informace, ale až případný následující regulační zásah). Pokud máme systém, který se potýká s neudržitelností, a dostaneme informaci, že je to jeden z nejudržitelnějších systémů, jen těžko budeme hledat důvody, proč dosavadní chování systému měnit.