Zvířata 2.0

Renata Svobodová

Nové číslo společensko-ekologického časopisu Sedmá generace se věnuje tématu zvířat — ve velkochovech, množírnách a laboratořích, tedy všude tam, kam na ně dopadají „ozubená kola efektivity, odosobněnosti a lhostejnosti“.

„Fluorescentní ryby GloFish se zářivé již narodily! Barva do nich není vstříknuta ani nejsou nabarvené. Zdědily svou neškodnou celoživotní barvu od svých rodičů,“ opěvuje svůj výrobek firma GloFish. Ano, rybka získala schopnost svítit od svých geneticky modifikovaných předků. Upravování DNA zvířat v mnohých vyvolává nesouhlas či nejistotu, kde leží etická hranice. Co kdyby nám ale podobné zásahy pomohly řešit environmentální problémy?

S rostoucím vědeckým poznáním přicházejí i stále nové možnosti, jak uzpůsobit zvířata lidským, více či méně důležitým potřebám. Došli jsme tak daleko, že pracujeme na způsobu, jak v prasatech pěstovat lidské orgány určené k transplantaci. Vědecké umění, například číst a upravovat genetický kód, s sebou přináší i nové způsoby zmírnění environmentálních problémů. A jedná se přitom o potenciálně efektivnější cesty, než je například nahrazení svítidel akvárii se svítícími rybkami.

Ekoprase

V roce 1999 spatřil světlo světa čuník Wayne, první svého zkumavkového druhu s obchodní značkou Enviropig. Výzkumníci z kanadské Guelphské univerzity si pohráli s genetickou výbavou prasete a přidali do ní gen z Escherichia coli a myši. Wayne se tak stal ztělesněním jednoho z raných pokusů, jak řešit úpravou DNA zvířat nepříjemné vedlejší efekty jejich chovu — v případě prasat znečištění půdy a vod fosforem.

Běžná prasata jsou totiž schopna strávit a využít jen málo fosforu obsaženého v krmivech, většinu vyloučí. Z výkalů se pak fosfor dostane do půdy a vody, v níž způsobuje nadměrný růst planktonu a sinic, následovaný nedostatkem kyslíku a vymíráním vodních živočichů. Tomuto procesu, nazývanému eutrofizace, se zemědělci snaží zabránit přidáním enzymu fytázy do krmiv, díky němuž prasata využijí více fosforu, a v přírodě ho tudíž skončí méně. Jenže tato strategie závisí na ztenčujících se zásobách fosforu potřebného k výrobě fytázy.

„Enviroprasata“ řeší oba problémy tím, že dokážou účinněji strávit fosfor z běžných krmiv. Příroda tedy z kejdy nedostane plnou fosforečnou nálož, a navíc ušetříme i jeho zdroje. Vedle čuníka Waynea vědci vytvořili desítky dalších stejně geneticky upravených prasat a začali jednat o schválení zdravotní nezávadnosti jejich masa a potenciálním obchodním využití.

V roce 2012 však jeden z hlavních sponzorů výzkumu, firma Ontario Pork, zastavila jeho financování. Prasata byla zabita, ale jejich genetická informace je bezpečně uložena a čeká na případné znovuoživení. Třeba je opět stvoříme, až dojde fosfor nebo začnou lidé vyžadovat „ekologické“ maso i za cenu genetické modifikace zvířat.

Aby krávy moc nekrkaly

×