„Nemůžu studovat programování, přihlásila jsem se na medicínu,“ řekla mi sestřenice asi před rokem a půl. Přestože ji velmi zajímá technika, obzvlášť počítače, vybrala si raději „jistotu“, tedy lékařskou fakultu. Ostatně, většina jejích spolužaček se hlásí na stejný obor, afghánské ženy techniku tradičně nestudují.

Afghánský školní systém totiž funguje tak, že při maturitních zkouškách může student či studentka získat až sto bodů. Podle získaných bodů se pak hlásí na určitou školu. Nejprestižnější jsou právě lékařské fakulty, na kterých uchazeč nebo uchazečka potřebuje alespoň devadesát bodů. „Když zvládneš zkoušky na výbornou, nemá cenu nad tím přemýšlet, medicína je nejlepší volba,“ přesvědčovala mě i sebe sestřenice.

Robot má zelenou, dívky ne

Když jsem slyšela, že v mém rodném městě začaly na některých dívčích školách vyučovat programování, měla jsem velkou radost. Jedna z těchto škol je střední škola Harawi. Jméno dostala po významné básnířce a rodačce z Herátu, Mehri Harawi, která žila v patnáctém století. Byla velmi nadaná a svým psaním uměla okouzlit čtenáře. V tehdejší společnosti to jako žena měla velmi složité. Nicméně i v současné době je pro afghánské ženy opravdu těžké se prosadit. „Technický svět je čistě mužský a ženy na to nemají hlavu ani nadání,“ myslí si velká část lidí.

Skupině dívek z Herátu se ovšem daří zpochybňovat tento stereotypní postoj. V zemi, kde je většina společnosti velmi konzervativní a patriarchální, se prolomily do mužského světa a začaly vymýšlet a programovat počítačové a mobilní hry a aplikace. Dnes už programují a vytvářejí internetové stránky desítky dívek v Herátu.  

↗

Afghánská společnost potřebuje vidět, že i dívky mohou vytvářet počítačové hry, potřebují k tomu pouze uznání a prostředky. Repro DR

Rúfe Džámíová, ředitelka školy, dodává, že je třeba systémově prosadit podobný typ výuky, a podpořit tak „technicky nadané dívky“. Provincie Herát má tisíc sto škol (základních, středních i vysokých) a zhruba osm set tisíc studentů, polovina ze studujících jsou dívky. „Jestli chceme, aby Afghánistán měl budoucnost, musí nastat změny a jedna z nich je výuka programování i na dívčích školách“.

Ve svém volném čase dívky sestrojily také funkčního robota. Plánovaly jej představit na mezinárodní soutěži First Global Organizes ve Washingtonu. Spojené státy jim ovšem jako jedinému týmu odmítly poskytnout vízum. Povolení dostaly dokonce i skupiny z Íránu, také robot může letět, nicméně jeho autorky odcestovat nemohly.

Dívky tedy pro vízum musely doletět až do Kábulu, do hlavního města Afghánistánu. Současná situace v zemi je velmi choulostivá, při nedávném teroristickým útoku zemřelo přes sto padesát lidí. Cestování je tedy velmi nebezpečné. Přesto dívky riskovaly. Účast na mezinárodních soutěžích by jim totiž dodala sebevědomí a motivaci.

Podle Zeynab Amíníové, jedné z dívek, je programování a práce s počítači — nehledě na předsudky a stereotypy — vlastně bezpečný způsob práce. Ženy totiž mohou pracovat z domova. Afghánská společnost potřebuje vzory, potřebuje vidět, že i ženy mohou vytvářet počítačové hry a programovat, potřebují k tomu pouze uznání a prostředky. Technické vzdělání se pro ženy může stát stejně prestižním jako medicína.