„Tehdy jsme si ještě brali ze zahrady všecko. Snaše jsem říkala, ať si vezme jahody a salát pro děti, že je to nepráškovaný. Jak jsem si myslela, že se máme dobře, tak jsme se pomalu a jistě trávili,“ líčí Libuše Pavlínková situaci před více než deseti lety a ukazuje při tom na rozlehlý pozemek za svým rodinným domkem.

Dnes se v zorané půdě pyšně tyčí čerstvě vysázené ovocné stromky: višeň, třešeň, broskev a jabloň. Kousek dál u zdi opět rostou sazenice rajčat a cuket.

Je tomu zhruba půl roku, co může tato vášnivá pěstitelka konečně znovu obdělávat svou zahradu, dlouhá léta znečišťovanou toxickými látkami, které sem vypouštěla sousedící firma Fe Market za tiché podpory úředníků Alana Urce a Boženy Ševčíkové.

Razítko na znečišťování

Rodinný dům Pavlínkových leží uprostřed malé vesničky Skaštice, pár kilometrů od Kroměříže. Stavení, jež vybudoval dědeček paní Pavlínkové na konci devatenáctého století, rodině zkonfiskovali za minulého režimu a stát jim ho vrátil až v restituci. Navrácený majetek si však kvůli novým sousedům nestihli ani pořádně užít.

Zvenku nenápadná budova bývalého družstva, splývající se sousedícími rodinnými domky, ve svém areálu od roku 1998 zpracovávala za zcela nevyhovujících podmínek nebezpečný odpad — pálila kabeláže a různé plasty, rozpalovala autovraky, likvidovala lednice. Pro svůj provoz nejdříve neměla povolení. Kolaudační souhlas na sběr, nikoliv však zpracování nebezpečného odpadu, získala až po čtyřech letech toxického provozu. Bez souhlasu úřadů také po celou dobu protizákonně provozovala hlučnou drtičku kabelů.

↗

Firma Fe Market, sousedící s pozemkem Pavlínkových, znečišťovala dlouhé roky za tichého souhlasu úředníků jejich zahradu. Foto Barbora Bakošová

„Seděli jsme třeba se sousedem u kafe a pozorovali, jak nám hrnek poskakuje po stole přesně v rytmu stroje,“ popisuje paní Pavlínková. Prstem při tom míří na další z ukázek soužití s těžkotonážní drtičkou: dlouhou prasklinu v rohu místnosti. Jindy zas provozovna rušila své sousedy pronikavým hlukem nebo černým kouřem ze spalování kabelů.

Co v té době činily pro ochranu Pavlínkových a jejich sousedů příslušné úřady? Nic, naopak se stavěly na stranu firmy. Povolení k provozu sběrny odpadu jí v roce 2002 udělil — tehdy v pozici šéfa kroměřížského odboru životního prostředí — současný šéf téhož odboru ve Zlínském kraji, Alan Urc.

Úředník o půl roku dříve přitom firmu Fe Market přistihl, jak bez povolení k zpracování nebezpečného odpadu v areálu opaluje kotvy alternátorů. Firma z toho tehdy vyvázla se směšnou tisícikorunovou pokutou.

V roce 2003 — to už působil na krajském úřadě — pak Alan Urc podepsal i povolení k nakládání s nebezpečnými odpady, a to navzdory skutečnosti, že v zástavbě rodinných domů s lány zahrad v zadních traktech k tomu objekt firmy neměl kolaudační rozhodnutí. Tímto postupem Alan Urc zlegalizoval do té doby nezákonnou činnost firmy Fe Market.

Urc a Ševčíková: úředníci sloužící průmyslu, nikoli lidem

Dopady Urcova rozhodnutí na sebe nenechaly dlouho čekat. Jednoho dne si například paní Pavlínková pochutnávala na ostružinách, které dozrávaly u zdi sousedící s areálem firmy. Po chvíli jí natekly rty a začaly krvácet dásně. Lékařské vyšetření tehdy potvrdilo poleptání sliznice.

Na rukou se jí po práci na zahradě začaly objevovat zvláštní skvrny. „Byly to takové pupínky s hnisavou špičkou a strašně to svrbělo. Následovaly střevní potíže. Pochopila jsem, že to souvisí se znečištěním naší zahrady, tak jsme přestali jíst naše výpěstky. Od té doby jsem v pořádku,“ popisuje.