Dne 26. srpna 1789 přijalo Ústavodárné národní shromáždění během Velké francouzské revoluce Deklaraci práv člověka a občana. Tato deklarace se stala stěžejní pro určení základních práv člověka a pro vytvoření demokracie v té podobě, v níž ji známe dnes. Poprvé v ní byly prohlášeny zásady, které by měly být považovány za nesporné. Citujme si některé z nich: Lidé se rodí a zůstávají svobodnými a rovnými ve svých právech. Společenské rozdíly se mohou zakládat pouze na prospěšnosti pro celek. Zákon má být stejný pro všechny. Všichni občané jsou před zákonem rovni.

Tyto principy jsou nyní zakotveny v ústavním řádu, zejména v Listině základních práv a svobod a mezinárodních smlouvách, které se staly součásti právního řádu ČR.

Bohužel, v České republice je výše uvedené chápáno jako nezávazná deklarace, kterou úřady nemusí dodržovat. Zaměstnanci jsou pro některé úřady méněcennými osobami, které mají nárok na podstatně menší náhradu za škodu na zdraví než jiní občané.

Dne 18. 1. 2014 vydalo ministerstvo práce a sociálních věcí a ministerstvo zdravotnictví společné stanovisko k postupu při odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání po nabytí účinnosti nového občanského zákoníku. Toto stanovisko zní: