Už desítky let pácháme masivní genocidu — pustošení přírody. Je za pět dvanáct, je čas reflektovat toto vyhlazování života. Vždyť už i některé řeky a hory mají právní status osoby. Zároveň se ovšem pokračuje v pálení fosilních paliv, vylévání ropy do oceánů, betonování a asfaltování osamocených ostrůvků trávy.

Proč bychom si s přírodou nedělali, co se nám zamane? Vždyť je to tak snadné. Je přeci křehčí než to nejmenší dítko. Stejně tak se v ní nicméně skrývá mohutná síla: jedno miniaturní semínko dokáže roztrhat na cucky asfaltovou dálnici. Samotný strom v mžiku oka zbortí celé stavení. Nemluvě o tornádech nebo vlnách tsunami. Člověk a příroda spolu zápasí. 

Rebelující příroda