Osvoboďte přírodu — vždyť je to taky jen člověk

Lukáš Senft

Řece na Novém Zélandu byl udělen právní status osoby. Zřejmě bychom už konečně měli přírodu vnímat jinak než jako pouhý objekt, který je možné pouze chránit, nebo vytěžit.

Příroda se chvěje. Co týden vyskočí zpráva o podivných jevech, se kterými si biologové povětšinou nevědí rady.

Obvykle samotářští plejtváci se náhle shlukují, jako by svolali krizový štáb. Peter Godfrey-Smith se při potápění setkal s drobnou chobotnicí, která chapadlem ovinula ruku jeho asistenta a odvedla jej k místu na mořském dně, kde se mu pochlubila svým obydlím. Náhodný kolemjdoucí přistihl sedmnáct krocanů, jak v hypnotickém kruhu pochodují kolem kočičí mrtvoly uprostřed silnice.

Jistě, je to jen náhodný výběr z každodenních výkrmů, které nabízí sociální sítě. Ale rád si představuju, že se jedná o náznaky tajemnější a bohatší roviny přírody, kterou ještě nedokážeme dekódovat ani pochopit. Ostatně nedávný krok novozélandského parlamentu míří podobným směrem.

Místní řece Whanganui byl totiž udělen právní status osoby. Díky novému zákonu budou zájmy toku hájit dva lidé: jednoho vyberou Maoři, druhého vláda. Ochranu řeky umožní také finanční fond, který by měl obsahovat desítky milionů novozélandských dolarů.

×
Diskuse
March 30, 2017 v 7.27
Kdo vlastně potřebuje zachránit?
JN
March 30, 2017 v 11.56
Návrat k animismu?
To by jistě radikálně zlepšilo vztah lidstva ke světu, jenže... je to utopie.

Nevím, zda – oproti našemu očekávání – nemají lidé v méně civilizovaných oblastech vztah k přírodě vlastně spíš daleko horší. Mám pocit, že oni vůbec nějakou "ochranu přírody" neřeší, pokud se jim třeba náhodou dostane do ruky (v místě ne zcela běžná) PET láhev a oni ji k ničemu nepotřebují, zahodí ji do nejbližšího křoví a nijak si s tím nelámou hlavu.