Klimatická deziluze olympijského ceremoniálu
Radek KubalaZahajovací ceremoniál letošních olympijských her upozornil na ekologické problémy a změny klimatu. Ačkoliv režisér dokázal do hloubky popsat celý problém, jím nabízená řešení pouze odklánějí pozornost od skutečných příčin klimatické krize.
Ať už z důvodu nedostatku času, nesouhlasu s pořádáním velkolepého a předraženého sportovního svátku v zemi zmítané politickou krizí a masivními rozdíly mezi bohatstvím a chudobou, nebo protože nevlastním televizi, neviděl jsem z letošních olympijských her dosud ani vteřinu. Na stránkách zahraničních médií mě však upoutaly ohlasy na páteční zahajovací ceremoniál, jehož jedním z hlavních motivů byla ekologie a nejsilnější pasáží pak varování před změnami klimatu…
Zpětně jsem si dosledoval nejzajímavější pasáže a mediální ohlasy. Zarazil mě ohromný kontrast mezi hloubkou, s jakou režisér večera Fernando Meirelles, dokázal fenomén změny klimatu popsat, a plytkostí nabízených řešení...
Úchvatné představení
Kompozice celé ekologické linky představení byla přitom až do určitého bodu brilantní. V první části režisér zobrazil zrození člověka z mořských buněčných organismů, čímž deklaroval propojení člověka a přírody nutné k přežití lidského druhu. Moderní dobu symbolizovala industrializace a masivní výstavba města, která znamená náš rozchod s přírodou a počátky snů o jejím ovládnutí.
Jako důsledek pak Meirelles, který mimo jiné natočil výborný film Město Bohů o drsném životě ve stejnojmenném brazilském slumu, ukázal současný stav planety, klimatickou krizi způsobenou člověkem, pomocí zdrcujících vědeckých důkazů. Vypustili jsme příliš oxidu uhličitého, nabourali uhlíkový cyklus, na kterém náš život na Zemi závisí, a za to neustále zažíváme nejteplejší měsíce, roztávají světové ledovce, neočekávaně rychle roste hladina moří, umírají korálové útesy a drastická sucha spolu se záplavami prohlubují celosvětovou chudobu.
Jako pěst na oko pak zafungovala silná (byť místy patetická) báseň Carlose Drummonda de Andrade Květina a nenávist. Scénář kompbinoval příběh o rostlině prorůstající dlažbou v lůně nerovností a ekologickými problémy zmítané brazilské metropole s existenciálním zoufalstvím hlavního hrdiny („Zločiny proti zemi, jak je odpustit. Všechno zapálit, včetně mě. Nazývají mě anarchistou, ale moje nenávist je lepší než já…“). Účinně propojil ekologické problémy s těmi sociálními a dokonale vykreslil bezmoc chudých globálního jihu tváří v tvář globálním problémům způsobovaným celým systémem.
Jak velké zklamání mě pak čekalo v závěru, kdy režisér představil řešení všech problémů: zalesňování. Skutečně jsme s napětím procházeli genealogií vztahu člověka, modernity a přírody, abychom se dostali do bodu, kde nám režisér představí jako řešení to největší ekologické klišé?
Zelená past
Meirelles se nechal zlákat do zelené pasti. Jeho řešení koresponduje s oficiální propagací olympijských her. V momentě, kdy má položit zásadní otázku, tedy jestli příčinou rostoucí klimatické krize náhodou není náš současný společenský model, dá se cestou takzvaného „greenwashingu“ — konceptu, který využívají nadnárodní korporace, aby odlákaly pozornost od devastujících účinků své činnosti.
Greenwashing umožňuje firmám jako Veolia kombinovat vlastnění uhelných elektráren po celém světě a privatizování vody v zemích chudého jihu s podporou ekologických projektů a vlastní sebeprezentací jako ekologicky odpovědné firmy. Když se pak někdo takové firmy zeptá na klimatické dopady její činnosti, odpoví, že získané peníze využívá k záchraně planety.
Greenwasing tak nejvíce připomíná takzvané „liberální komunisty“, což jsou podle Slavoje Žižka bohatí, kteří na jednu stranu schraňující moc a peníze, a na druhou stranu zakládají charitativní organizace na pomoc chudým.
Podobně Meirelles nechává olympijskou propagaci, a na ní navázanou strukturu nadnárodních korporací, aby důsledky své činnosti vykoupila vysazením jedenácti tisíc stromů, které zasadí každý sportovec a sportovkyně. Namísto označení příčin problémů nabízí Meirelles řešení důsledků, navíc takové, které v současném společenském uspořádání nemá možnost uspět.
Klimatická neutralita není
Jedním z ekology nejkritizovanějších termínů při vyjednávání klimatické dohody v Paříži byl pojem „klimatická neutralita“ (net-zero), který znamená vyrovnávání vypouštěných emisí oxidu uhličitého se schopností přijímat tyto emise - například právě pomocí mohutného zalesňování. Dosažení klimatické neutrality by nicméně znamenalo vysazení minimálně bilionu stromů.
Jeden z mých německých kamarádů se v satirickém videu ptá, kam ten bilion stromů vysadíme: „Hlavně prosím nepokácejte současné stromy, abyste udělali místo pro nové,“ vysmívá se podobným řešením. Naráží tím na zásadní rozpor „vysazovačů“. Není možné řešit negativní důsledky lidské činnosti na klima, způsobené naší závislostí na fosilních palivech a touhou po neustálém růstu, mohutným vysazováním odpustků v podobě stromů. Naše planeta je příliš malá na to, aby vedle sebe žil nekonečný ekonomický růst spolu s růstem stromů, které mají vyrovnávat jeho negativní důsledky.
Konzumní společnost závislá na neustálém růstu a poháněná fosilními palivy se v každém případě dostane do sporu se snahou o klimatickou neutralitu, která není harmonií, ale soubojem mezi dvěma neslučitelnými principy. Touhou ovládnout přírodu a vytěžit z ní maximum pro zisk několika málo lidí proti snaze přežít negativní důsledky, které takový systém způsobuje. Tento rozpor nezmizí, dokud nezměníme celý systém.
Dokud nepřestaneme dávat prostor uhlobaronům a velkým korporacím, aby nadále ničili naše poslední možnosti přežití. Dokud nepostavíme naši ekonomiku na drobných lokálních podnicích, nedemokratizujeme přístup k potravinám a fosilní paliva nenahradíme komunitou či malými lokálními podniky spravovanými obnovitelnými zdroji. Dokud neinvestujeme do rozšiřování kvalitní veřejné dopravy a jiných ekologických modelů cestování. A dokud nepřestaneme jíst tolik masa.
Podobná řešení však nezapadají do koncepce velké show, jako je třeba právě zahájení olympijských her.
Ano, fosilní paliva jistě poskytují naprosto pohádkové zisky "několika málo lidem".
Ale zisky přinášejí také obrovským kvantům běžných lidí -- levná elektřina, dopravní dostupnost, možnost levně vozit zboží po celém světě..............
Když jsem tady před lety, kdy místní zelení a patočkovci horovali pro zavírání německých jaderných elektráren, běsnil, že je to nesmysl, že kromě jaderné energetiky zatím nemáme žádné skutečně funkční bezemisní systémy, když jsem tvrdil, že je třeba např. OKAMŽITĚ pozavírat uhelné a jiné fosilní elektrárny, i kdyby to mělo znamenat vybudování stovek jaderných po celé planetě,,,,,,,,,,,,,,,, tak mě tady všichni setřeli jako naprostého blba.
Když jsem se prohlásil za žáka Jamese E. Hansena (což, opakuji, samozřejmě obnáší okamžité a drastické snížení spalování fosílií v podstatě za jakoukoliv cenu), všichni se smáli, že jeho učení je dávno překonané, že na to musíme jít chytřeji a jinak.
Teď to chytřeji a jinak začínáme vidět v celé své kráse -- jsme v háji a vzhledem k délce uhlíkové stopy teprve na začátku nepěkné cesty.
Ale tož dobrá, pojďme zkoušet lokální podniky a jíst míň masa.........
Problém bude ještě v jiné rovině, o něco hlubší. Političtí ekologové se řadí k k tomu, co se dá nazvat vyznavači návratu do bříška. Návratu do starých zlatých časů, do doby kdy bylo. dobře. Takto se soc. dem snaží vracet do 60. let, zlatých let sociálního státu, pravice sní o návratu o celé století, do zlatých časů laissez faire staré Anglie - no a političtí ekologové se chtějí vrátit na stromy. Jen s trochou nadsázky, návrat do rurální idyly malých komun s dobrovolně mnohonásobně redukovanou spotřebou. Tady je - přinejmenším v představách - nepotřebná většina průmyslu a spolehlivá dodávka velkých, natož dnešních množství energie rovněž postrádá smysl.
Jenže žádný návrat do bříška nefunguje. Ani o čtyřicet let, ani patrně o jedno století, není možný ani návrat na stromy. Koneckonců, kdo se naposledy snažil o návrat k předindustriální společnosti, byl Pol Pot.
,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,, ale to samozřejmě nic nemění na tom, že političtí ekologové, jak je nazýváte, nabízejí prskavky v časech, kdy je zapotřebí dynamit.
Jenomže přibližování nestačí.
Včera bylo dávno dávno pozdě na řešení, přibližování se je už teď úplně k ničemu.
To je to, co odmítáte pochopit.
Tento náš svět, tato planeta, se v příštích desetiletích drasticky změní.
Ale je to tak - na jádro už je pozdě, navíc vy jste už před lety proti němu zfanatizovali veřejnost, takže stejně bylo pasé i v dobách, kdy ještě mohlo něco vyřešit...
(Hansen byl dokonce prohlášen za teroristu (sic!))
Ale jak říkám, teď už je to šumák, k nějakému reálnému bezjadernému řešení se přiblížíme tak nejdřív za 20 let................ a to kdoví jestli.
((( "vy" - myšleno vy političtí ekologové, ne konkrétně vy osobně )))
Německo a Rakousko jsou experimentální doklady, že se bezemisní výroba elektřiny i s masivní podporou alternativních zdrojů, při odmítání jaderné energetiky nedaří. Přinejlepším se daří nahrazovat výkon odstavovaných JE nově instalovanými OZE při zachování až mírném zvýšení výkonu spalovacích elektráren a produkce CO2. Jenže ta je tu jaksi pro klima stěžejní, nikoli svatá víra protiatomová.
Možná něco málo změní chytré sítě - o těch na úrovni byť jen našich krajů není ani vidu, ani slechu, ale třeba skutečně za dvacet let přijdou. Podstatně se situace změní pokrokem ve skladován elektrické energie. Ten ovšem už několik desetiletí stagnuje ve stadiu nadějné prototypy nyní, průmyslové hromadné rozšíření (zaručeně) za pět let. Takže naděje že konečně dojde k průlomu spíš mizivá.
Kotecký - každý rok umírají lidé kvůli exhalacím z elektráren (jejichž elektřinu vyvážíme), Beneš z ČEZu kroutí hlavou, že ne, Moravec nereaguje
Moravec na Beneše z ČEZu - proč neinvestujete do obnovitelných zdrojů? Beneš - budeme investovat (bez upřesnění do čeho?!), Moravec nereaguje
Jenom jestli si uvědomují, že bez moderních technologií nebudou mít ani tak primitivní věc, jako je jehla a nit. Natož třeba i ten jendnoduchý amalgám na spravení zubů a vrtačku, když je náhodou rozbolí. Atd. Atp.
http://ceskapozice.lidovky.cz/je-tradicni-energetika-u-konce-s-dechem-dho-/tema.aspx?c=A160806_234030_pozice-tema_lube
U špiček oboru (Japonsko, Austrálie) by za 10 let měla instalovaná úložná kapacita překročit 5% celkové energetické kapacity země.
To na superprůlom taky nevypadá.
A celou tu dobu budeme chrlit do ovzduší miliardy tun skleníkových plynů..............................
-----------------------
Jó je těžké si přiznat, že jsme to totálně zbabrali.
Článek ani žádný průlom nepopisuje, pouze jisté rozšíření již existující technologie - LiOn, LiPo akumulátorů.
Se skladováním energie je to bída. Buďto akumulátory, to je v rozsahu energetiky státu nesmysl. Nebo přečerpávací systémy - nedostává se vhodných volných vodních ploch, leda sand budovat zcela umělé nádrže. Něco jako "každý okres svoje Dlouhé stráně". Mno, přinejmenším by to řešilo nezaměstnanost. A pak už zbývají projekty syntézy alkoholů či uhlovodíků a jejich zpětné spalování v připojené tepelné elektrárně. S účinností kolem 0,2-0,25, která už moc zvýšit nejde - samotná syntéza je proces s energetickou účinností kolem 0,7-0,8, maximálně něco lehce nad; zpětná konverze na elektřinu je omezena účinností tepelné elektrárny, tj. třetina, max. 0,4. Carnotův cyklus je mrcha a líp to nejde jaksi z fyzikálního principu. Jenže skladování s i kdyby nakrásně čtvrtinovou účinností, je zas nesmysl ekonomický. Vyskladněná elektřina čtyřikrát dražší, než vstup - to se vyplatí stavět jakýkoli jaderný anebo fosilní zdroj jako zálohu a bude to lacinější.
Supravodiče jsou zářivá budoucnost posledních padesát let. Posun takřka nulový.
Tak se prý nic neděje, už 20 let se neotrepluje, abyste věděli panikáři.
Říkám tomu grafičkářská věda - nekonečné hádky a interpretace grafů ............. od lidí z kanceláří, kteří třeba v Arktidě nikdy nebyli a netuší, jak moc se v reálu mění...
Budu znít jako pan Ševčík, ale mám pocit, že tady jde o válku o granty. Navrhovat zastavit výzkum v jednom oboru, aby bylo na druhý, protože někdo ví dopředu, kde dojde k významným objevům? Vážně? Křišťálová koule nebo čajové lístky? A ne, dosavadní trend to není, protože v OZE taky žádné zlomové objevy nejsou.
Článek o JE, ve kterém jsou Rusko a Čína zmíněny pouze jako velmoci, snažící se někoho ovládnout, aniž by zmínil, jak to vlastně s JE mají u sebe doma, já odmítám brát vážně.