Za plastové tašky se bude v obchodech platit, schválil Senát
Petra DvořákováPodle dat Evropské komise patřili Češi v roce 2010 k největším spotřebitelům plastových tašek na osobu v Unii. Jejich bezplatné rozdávání v obchodech bude ale od ledna zakázané.
Za plastovou tašku v obchodě musí zákazník zaplatit cenu minimálně ve výši nákladů na její pořízení, odsouhlasil 19. dubna Senát. Novela zákona o obalech zakazující bezplatné plastové tašky se dotkne především nepotravinářských řetězců a malých obchodníků, v potravinářských řetězcích už se za ně platí. Výjimku z opatření budou mít tenké sáčky o tloušťce do patnácti mikronů na pečivo a či zeleninu, které plní i hygienickou funkci.
Recyklace obalového odpadu by se pak měla zvýšit na sedmdesát procent, přičemž by se mělo využít až sedmdesát pět procent plastových obalů. Česká republika tak konečně do legislativy zavádí evropskou směrnici, která má za cíl snížit produkci plastového odpadu. Zákon nyní putuje k prezidentovi a měl by začít platit 1. ledna příštího roku.
Nově by měli Češi spotřebovat „pouze“ devadesát tašek na osobu a v roce 2025 čtyřicet pět tašek na osobu. Vláda proto prosadila novelu přísnější než původní evropskou směrnici a zregulovala i rozdávání tašek o tloušťce nad padesát mikronů, které EU neřeší. Proti návrhu se stavěly opoziční strany ODS a TOP 09, podle nichž je opatření zbytečné — plastové tašky podle nich představují skutečný problém v rozvojových zemích, ne u nás.
Podle dat Evropské komise Češi v roce 2010 spotřebovali 330 plastových tašek a z toho 297 pouze na jedno použití, což je v Evropské unii zařadilo do nejhorší desítky. Naopak nejekologičtěji se s průměrnými čtyřmi taškami na hlavu chovali spotřebitelé v Dánsku, průměrný Evropan jich využil ročně dvě stě.
Osmdesát procent tašek se pak v Evropské unii použije pouze jednou, ročně přitom Evropané sáhnou po sto miliardách kusů. Francie vloni zašla v omezování plastů ještě dál, když úplně zakázala igelitové tašky a plastové nádobí na jedno použití.
Podle průzkumu společnosti Albert klesla spotřeba plastových tašek po jejich zpoplatnění na polovinu, což ročně ušetří třicet milionů kusů. Podle průzkumu si navíc čtyři z deseti Čechů berou víc tašek, než potřebují, pokud za ně neplatí.
Produkce plastových obalů těžce poškozuje životní prostředí, obzvláště ubližuje vodním živočichům. Podle australských vědců má plast v žaludku šedesát procent mořských opeřenců. Igelitová taška se v přírodě rozkládá přibližně třicet let, při její výrobě z ropy navíc dochází k produkci oxidu uhličitého, který napomáhá globálnímu oteplování.
Nemyslím si tedy, že prodej tašek omezí sám o sobě zásadně četnost jejich používání. Za podstatnou mám ovšem další skutečnost. V těch tenkých taškách přece lidé nenosí jen nákupy z obchodu, používají je také na odpad! Protože já, jak jsem uvedl, si do obchodu nosím látkovou tašku, nezbývá mi pak nic jiného než koupit jednou za čas najednou nějakých sto sáčků na odpadky. Myslím, že i "neekologičtí" odběratelé tašek je skoro vesměs na odpad používají, to jsou na domácnost často dobré dvě tři stovky tašek ročně. Volně do koše dává už odpadky málokdo a v popelnicích také už není volně vysypané smetí k vidění. Vynášení odpadků v pytlících od pečiva není zrovna nejlepší nápad.
Takže, když to shrnu, mohl by mi někdo vylíčit, v čem je novela zákona až tak dobrá. Nebo, ještě lépe, jak vyhazují vzorní Dánové odpadky?