Čeští voliči jsou nevyčerpatelná studnice rozporů. Jedna (ta větší) část promine politikům úplně cokoliv. Po čtvrt století korupčních kauz pořád volí ODS. Na náměstích vítají prezidenta, který jimi pohrdá. Stále víc fandí velkopodnikateli a ministrovi v jedné osobě, který se zatím proslavil jen střetem zájmů a útoky na všechny okolo.

A pak jsou tu voliči, kterým stačí k pocitu zklamání a zrady naopak velice málo. Třeba jeden novinový titulek. Ministr zahraničí Lubomír Zaorálek o tom ví své. Stačilo pár údajně překroucených výňatků z rozhovoru pro Hospodářské noviny a z hrdiny liberálních měšťáků se stal klon Tomia Okamury.

Tenčící se řady proevropských voličů totiž jakýkoliv náznak „hnědnutí“ sledují velice ostražitě. Stejně jako projevy odvahy. Člověk se může stát hvězdou velice rychle. Ale jak jednou uklouzne, má smůlu. To už pochopil třeba kandidát na prezidenta Michal Horáček, který řadou uklouznutí zabil slibně rozjetou kampaň. Nakonec hodil flintu do žita a chce vyhlásit referendum o setrvání v NATO. A své už si od „kaváren a intelektuálů“ vyslechl i další kandidát Jiří Drahoš, když se veřejně otočil zády k eurofederalismu.

Obě skupiny voličů ale mají jedno společné: pravda je pro ně relativní. Ať už Zaorálek myslel kritiku migrace jakkoliv, nálepku xenofoba jen tak nesmyje. Lidé si totiž v době sociálních sítí pamatují zprávy „na první dobrou“. Dokazují to loňská hlasování v USA a Velké Británii. Vyšlo najevo, že sebelepší fact checking nefunguje. Lidi totiž nezajímá, že jejich názory neodrážejí realitu. Navíc, většina Zaorálkových kritiků podle obecných statistik nejspíš ani neklikla na uvedený článek. Natož aby četli jeho dodatečné vyjádření.

To jim asi nelze vyčítat. Doba je už prostě taková. Jsme tu od toho, abychom měli názor. Ale nelze se pak divit ani politikům, když je tahle jízda na horské dráze v lunaparku Hysterie přestane bavit. Tím, že přistupujeme na hru rychlých, instantních a povrchních názorů, totiž jen nahráváme populistům. A forma sdělení bude nadále vítězit nad jeho obsahem.