Sociální síť Instagram před pár dny oznámila, že hodlá zpřísnit svá pravidla ohledně nahoty. Nahotu jako takovou sice většina sociálních sítí zakazuje, nicméně na této existovala určitá benevolence: uživatel zde mohl zveřejňovat fotografie, na kterých byl například ve spodním prádle či plavkách.

Instagram tuto změnu vysvětluje ve svém prohlášení takto: „V rámci našeho cíle, kterým je budování bezpečného prostředí [na internetu], jsme připravili několik aktualizací, které zveřejníme. Brzy byste měli narazit na obrazovku překrývající citlivé fotografie a videa. Tato změna způsobí, že by vám aplikace neměla nadále přinášet překvapení nebo vyloženě ukazovat něco, co jste nechtěli. Pokud budete chtít daný příspěvek zobrazit, stačí kliknout a fotka se ukáže."

Něco podobného lze najít už na Twitteru, takže zpráva v určitém smyslu zase takovým překvapením není. Nicméně oznámení Instagramu je i přesto mírně protivné. Jakkoli rozumím, že pornografický obsah na sociálních sítích je nutno eliminovat kvůli možnému ohrožení výchovy mládeže, přesto jsou důvody, proč podobným prohlášením nemůžu tleskat.

Pronásledování nahoty

Základním problémem je skutečnost, že mnozí správci a správkyně sociálních sítí zcela běžně dávají rovnítko mezi pornografii a nahotu jako takovou. Pak se vám může stát, že bude smazán třeba i umělecký akt, přestože intimní místa nejsou explicitně vidět, případně jsou citlivě zakrytá. Přitom stačí pouhé nahlášení od jiného uživatele či uživatelky, správci totiž bohužel samotný obsah většinou nezkoumají, inkriminované fotky bez většího zkoumání mažou rovnou.

Dáme konkrétní příklad. V anglickém hrabství Warwick existuje univerzitní klub sportovních veslařů Warwick Rowers. Tento slavný klub je vedle znamenitých sportovních výsledků světoznámý také tím, že už několik let vydává kalendáře s uměleckými akty. Ze zisků z prodeje si veslaři částečně hradí provoz klubu, ovšem velká část výdělku putuje na podporu organizace Sport Allies, jež už několik let pořádá kampaně na boj proti homofobii a transfobii v kolektivním sportu. Jejich kalendáře patří k tomu nejlepšímu z dotyčného žánru, přitom je v této oblasti značná konkurence.

Tyto fotografie si získaly celosvětové uznání pro svou bezprostřednost a absolutní otevřenost, kdy „je vidět skoro všechno“ až na pár detailních míst. Na fotografiích je znát, že tato — bez obav můžeme napsat — umělecká díla vznikají ve zcela pohodové atmosféře a jednotliví aktéři nemají žádný problém se studem. Jakkoliv se v těchto kalendářích objevují zcela nazí sportovci, o výsledném dílu nelze v žádném případě hovořit jako o nějaké komerční pornografii.

Byla by tedy velká škoda, pokud by podobné fotografie nemohly být na sociálních sítích sdíleny, a to jenom kvůli moralistům a vágnímu pojetí nahoty, v němž je člověk bez šatů automaticky chápán jako něco zcela závadného. Je trochu smutné, že v roce 2017 může mít společnost s takovou záležitostí zásadnější problém. Jistě, pokud by měly fotografie sexistický charakter, je jistě dobré se ozvat, ovšem považuji za nesmyslné mazat fotky mechanicky jen proto, že je na nich „vidět zadek“. 

Často bývají nahlašovány právě fotografie s nahými muži, případně umělecké mužské akty. Nahá žena zachycená v módní póze přitom povětšinou tak rozhorlené reakce nevzbuzuje. Krom jiného je to snad způsobeno tím, že nahý muž je stereotypně považován za něco slabošského, něco nepřijatelného, protože muž má přece být co největší silák a chlapák, žádný „model“.

Osobně takové interpretace striktně odmítám. Třeba právě zmínění warwičtí veslaři jsou pro mě osobně lidé, kteří si zaslouží obrovský respekt. Zaslouží si obdiv nejen za sportovní brilanci, ale i za to, jakým způsobem se dokázali poprat s počátečním studem a nenechali se ovládat prudérií.

Na druhou stranu: pokud se jedná o obrázky s násilným obsahem, výzvy k různým trestným činům a nebezpečné vyhrožování, v takovým případech jsou weboví správci mnohdy laxní a tvrdí, že takovéto záležitosti neporušují pravidla komunity. Zkrátka oproti nenávistnému sdělení je nahota snáze interpretovatelná jako závadný obsah.

Přitom nahota přece není něco moderního či módního. Navštívíte-li například Pompeje, budete velmi překvapeni, jaké kresby se zachovaly na zdech domů, jež v roce 79 pohltila láva ze sopky Vesuv. Dnešní fotografie na sociálních sítích jsou proti těmto starověkým freskám pouhým čajíčkem. Nemluvě o soše Michelangelova Davida, u níž nás ani omylem nenapadne pohoršovat se nad nahým biblickým hrdinou, stejně tak u soch Feidiova Diskobola a Polykleitova Doryfora, které najdete téměř v každé učebnici dějepisu. A ostatně také ukřižovaný Ježíš Kristus bývá zobrazován jen v bederní roušce…

Můžeme si jen přát, aby se hysterické pronásledování nahoty na sociálních sítích přestalo objevovat, ovšem i na základě svých zkušeností bych si nedělal iluze. Je potřeba pečlivě rozmýšlet, zda danou fotografii vůbec zveřejnit, a hlavně si ohlídat, aby na obrázku nebyl nějaký nepatřičný detail. Byla by ale škoda, kdybychom o nahotě nechali rozhodovat jen pár fanatiků a moralistů, kteří nemají na práci nic jiného než mluvit ostatním lidem do života. Protože život je velmi rozmanitý a není možné jej vidět pouze v přehledných škatulkách, které chtějí realitu uvěznit do sterility a prudérie.