V posledních letech se v evropských státech doslova roztrhl pytel s referendy o nezávislosti. Jednou se konalo v Grónsku, poté ve Skotsku, možná se ve Skotsku bude konat znovu a nyní se vznáší ve vzduchu otázka Katalánska, které je součástí Španělského království.

Když člověk přiletí do Barcelony, všimne si na letišti cedulí, na kterých jsou tučně napsány časy odletů, a to v katalánštině a angličtině. Až teprve pod nimi člověk najde nápis ve španělštině. Skrytý záměr?

Nazývat španělštinu španělštinou je beztak složité. Jako španělské se označuje ledacos, co pochází ze Španělska, stejně tak i tamější úřední jazyk, který je jedním z nejrozšířenějších na světě. Španělský lid ale nemluví jen španělsky; existují území, kde se mluví i jinými jazyky, tedy katalánsky, galicijsky nebo baskicky. To, co se označuje jako španělština, je potom politicky korektně nazýváno kastilština, španělsky nebo kastilsky castellano.