V těchto dnech se v českých médiích objevila informace, že za dva roky uspořádá ministerstvo obrany obří tendr, ve kterém bude usilovat o nákup obrněnců za padesát miliard korun pro českou armádu. To je neslýchaná částka, která vlastně kopíruje současný roční rozpočet celého ministerstva obrany.

S výjimkou neutrálního Rakouska je Česká republika zemí obklopenou státy NATO. K čemu tedy budeme uprostřed Evropy vůbec potřebovat desítky nových obrněnců? Na boje expedičních výsadků české armády v dalekém zahraničí, k reprezentaci armády, anebo proč vlastně?

Celá věc trochu koresponduje s vyjádřením amerického prezidenta Trumpa, že spojenci musí výrazně zvýšit výdaje na obranu.

Pokud by Česká republika měla vynakládat na obranu dvě procenta vytvořeného HDP, znamenalo by to, že by se její rozpočet na obranu prakticky zdvojnásobil ze současných dvaapadesáti miliard na téměř sto miliard korun.

Řekněme si otevřeně, že zde neexistuje žádné nebezpečí, že by náš stát nebo okolní státy NATO mohly být reálně napadeny. Rusko, které je mnohými představiteli Západu tímto způsobem často démonizováno, tedy jako potenciální agresor, na obranu vynakládá každoročně padesát až šedesát miliard dolarů. USA přes šest set miliard dolarů a evropské státy NATO dalších více než dvě stě miliard eur.

Kdo by si za takových okolností a při takové převaze vojenského a ekonomického potenciálu chtěl stát agresorem proti NATO? Jen politický sebevrah, a tak se Rusko skutečně nechová.

Česká veřejnost by měla velmi bedlivě věnovat pozornost právě této otázce vyzbrojování, protože desítky miliard korun, které v rámci „modernizace české armády“ spadnou zejména do amerických zbrojařských koncernů, by mohly být použity na české zdravotnictví, školství, v sociální oblasti nebo na vědu a výzkum.