Yolocaust a otázky interpretace
Jaroslav CermanProjekt Yolocaust.de vyvolává nejen pozornost, ale také řadu otázek. A to nejen těch tradičních typu "Kam ta dnešní doba spěje?".
Pozornost médií na sebe tento týden přilákal Yolocaust, projekt izraelského satirika a umělce Shahaka Shapira. Autor využil fotky ze sociálních sítí, na kterých se veselí a rozjaření lidé fotí u památníku holocaustu v Berlíně. Návštěvníky z fotek vystřihl a umístil je do fotek pořízených přímo v koncentračních táborech. Na jeho montážích tak můžeme vidět třeba rozjařené a veselé lidi u vagonů plných mrtvol nebo v masových hrobech.
Co se tím autor snaží říct? Podle svých vlastních slov nechává projekt k interpretaci ostatním. Holocaust je historický horor nesrovnatelný s čímkoli jiným. Jak se tedy v blízkosti památníku máme chovat? Záleží na tom?
Samotný berlínský památník nebyl navržen s nějakou symbolickou estetikou. 2711 betonových bloků se nejčastěji ztotožňuje s hroby uspořádanými do pohřebiště. Podle architekta památníku Petera Eisenmana má památník vyvolávat úzkostlivou a zmatenou atmosféru a celá instalace reprezentovat „systém, který ztratil veškeré spojení s lidským rozumem“.
Ta jeho nepovedenost vyplývá víceméně už z úst jeho autora: "památník má vyvolávat úzkostlivou a zmatenou atmosféru" - jakmile se nějaký umělecký projekt začne provádět podle plánu, z hlavy, tak to je naprosto pravidelně konec jakéhokoli skutečného umění.
A tak není divu, že ty bezduché betonové bloky nakonec působí daleko spíše únavně, ne-li přímo banálně. A když jsou tam - v rámci příslušné občanské či etické výuky - nakomandovány celé školní třídy, pak naprosto není divu, že značnou část oněch mladistvých to velice rychle přestane zajímat, a vytvářejí si zábavu podle vlastního naturelu.
Napřed by bylo nutno vytvořit památník, který skutečně adekvátně vystihuje tu propastně ponurou atmosféru táborů smrti - a teprve poté by bylo možno hodnotit a soudit, do jaké míry se zde návštěvníci chovají tak či onak nepřístojně.
- Mimochodem, když jsme svého času (také se školní třídou, ovšem z jazykové školy) navštívili koncentrační tábor Dachau, nevzpomínám si že by tam někdo propadal svým vlastním zábavám.