Kdyby se Michal Horáček nežinýroval, mohl do zápolení s Milošem Zemanem o Hrad vtrhnout s písní Obludárium na rtech. Už před téměř třiceti lety si do Hapkovy muziky mimo jiné zaveršoval: „Proto se mnou vypij rum, každý z nás je unikum, leťte jako ptáci, krásní voškliváci, zve vás Obludárium, Obludárium…“

Vzpomněl jsem si na tu píseň nikoli při prohlížení fotoalba hradního ansámblu nebo při pročítání jeho libůstek, ale při představě, jaké všechny ohavné intriky se musí v prezidentské kanceláři splétat. Již dlouhé měsíce ke mně doznívají nářky části jejích zaměstnanců nad způsoby kancléře Vratislava Mynáře. Spekuluje se také o napjatých vztazích mezi poradcem Martinem Nejedlým a šéfem protokolu Jindřichem Forejtem.

Ten má být hvězdou jakýchsi pokoutných videozáběrů z jeho soukromí. Podle nich mu nic lidského není cizí. Ovšem o polidštění Hradu nejspíš kameramanovi nešlo. Kromě toho se nelze ubránit otázkám, zda vrchní protokolista nemůže být se svými koníčky bezpečnostním rizikem.

Zkušení diplomaté si přisadili. Není prý úplně zvykem, aby ředitel protokolu zářil na kdejakém snímku s cizími státníky. Předpokládá se naopak jeho neviditelnost, kočírování schůzek a summitů zpovzdálí.

V posledních týdnech na Forejtovu hlavu padly výtky za divadlo kolem nevyznamenání Jiřího Bradyho, přehlédnutí amerického velvyslance na oslavách státního svátku a opožděný přílet Zemanovy delegace na pohřeb slovenského exprezidenta. Všechny tyto události se Forejta týkají — ale nejen jeho. Chyboval a prezident mu to ještě do minulého týdne promíjel.