Kam bude směřovat Srbsko po Vučićovi?
Jan LoužekSrbové si nyní kladou tři otázky: kdo bude novým lídrem země, zda zvládne studentská kandidátka převzetí moci a zda se Srbsko vrátí k liberální demokracii. Přetavit živelné pouliční hnutí ve vládnoucí sílu nebude snadné.
Na konci října v Srbsku v dlouho očekávaných parlamentních volbách zvítězila tzv. Studentská kandidátka. Ještě předtím, než byly hlasy oficiálně sečteny, uznal svou porážku matador srbské politiky Aleksandar Vučić. Ten původně rezignoval na funkci prezidenta a doufal, že bude pokračovat v roli premiéra. Osobnosti studentským hnutím nominované naopak získaly jasnou většinu (140 z 250 mandátů).
Vučićova Achillova pata
Dlouhou dobu se pozice Aleksandra Vučiće zdála být neotřesitelná. Neochvějná podpora, úspěch v každých volbách, vliv na většinu médií. Vučić dokázal Srbsku vrátit sebevědomí. Jeho hlavní program byl poměrně jasný: obnovit infrastrukturu, oživit ekonomiku a vrátit zemi respekt. Nástrojem k tomu měla být spolupráce se všemi — Evropou, Ruskem, Čínou, Ázerbájdžánem atd. Paradoxně tutéž vizi před dvaceti lety zformuloval Zoran Đinđić, první liberální premiér Srbska.
Slova však v politice nestačí, je potřeba vidět činy. A těmi měly být právě infrastrukturní projekty. Nové dálnice, nové továrny, nová nádraží. Jenže pád přístřešku v Novém Sadu 1. 11. 2024, který si vyžádal šestnáct mrtvých, se pro Vučiće ukázal být začátkem konce. Lidé ucítili, že není tak schopný, jak se tváří.
Vučić dominoval na politické scéně do té míry, že se proti němu skutečná opozice se v parlamentu v podstatě nevytvořila. Není se čemu divit — namísto ideologie se snažil být tím, čemu se v angličtině říká „the most middlesome middleman“, tedy „nejprostřednější prostředník“. Jeho program i vize byly vytvořeny tak, aby jim mohl oponovat málokdo. Možná jen radikální síly, které prosazovaly buď uznání Kosova, což si drtivá většina Srbů nepřeje, nebo užší vazby na Rusko.
Studentské hnutí se zprvu nechtělo vymezit ani tolik proti Vučićovi, jako spíš proti korupci a šlendriánu, který rekonstrukci novosadského nádraží provázel. Neustálé opakování otázky „co nám ještě spadne na hlavu?“ už ale prezidentův marketing přestával stíhat.
Následovala nesčetná shromáždění a kritika téměř každého kroku, který byl se srbským prezidentem spojen — ať se už jednalo o těžbu lithia v západním Srbsku, výstavbu mrakodrapů v Bělehradě, široce rozšířené držení zbraní nebo právě neutěšený stav svobody médií. Studentští aktivisté dokázali Vučiće v podstatě utahat. A to i přes všechny klacky pod nohy, které jim vládní strana házela.
Média bez servítek a desítky zadržených
Vučićova porážka vyvolala atmosféru spontánní euforie. Média začala psát mnohem otevřeněji než dříve. S typickou balkánskou ostrostí zareagovala i na českého premiéra Babiše v souvislosti s prodejem letounů L-39.
Hroutí se celá struktura, kterou Vučić roky budoval. Zkrachovala například Alta banka, pro podezření z praní špinavých peněz jí byla odebrána licence a byl zadržen její majitel Davor Macura. Bance byla odebrána licence. Podle vyšetřovatelů z ní měl vyvést 383 milionů eur. Srbská rada pro rozhlasové a televizní vysílání (REM) začala pokutovat jednotlivé stanice a vytáhla i proti deníku Informer, který je považován za symbol Vučićova vlivu v médiích. Zakázala také jeho pořad s názvem „Kolegijum“. Představitelé studentského hnutí žádají konec všech ředitelů státní i regionální vojvodinské televize.
Státní zastupitelství se pustilo i do případů policejního násilí vůči protestujícím v předchozích měsících. Skončili někteří představitelé policie, ale také například ředitel hydrometeorologického ústavu Jugoslav Nikolić. Jistě i v dalších státních firmách se nyní kouří ze skartovaček, protože uvedené případy jsou dost možná teprve jen špičkou ledovce.
Kdo bude novým lídrem země?
Letošní parlamentní volby nebyly ani tak soubojem vizí, osobností nebo témat jako referendem o jediném člověku. Více než výmluvné je Vučićovo video z Jajince, v němž před prázdnou židli s fotografií svého protivníka položil kámen na zelí. Běžně totiž po volbách získá pozornost všech novinářů nový vítěz. Jenže kdo je v Srbsku lídr? Kdo bude nový srbský premiér? A co řekne? Nadšení z toho, že Vučić končí, je sice veliké, jenže ho střídá nebezpečné ticho, kterého nejspíš nevyužije ten neschopnější, ale ten nejrychlejší.
Ustavující jednání nové sněmovny — národní škupštiny — se konalo 17. listopadu. Média už spekulují o novém premiérovi. Nejprve se mluvilo i kardiologovi Ilijovi Srdanovićovi, později ekonomovi Dejanovi Šočkićovi a nyní o bývalé rektorce Bělehradské univerzity Ivance Popovićové. Spekulace novináři přebírají ze sázkových kanceláří. Nikdo ze studentské kandidátky ale před kamerami k tomuto tématu nevystoupil.
Představa hnutí bez silné osobnosti bude jen stěží udržitelná. Kult vůdce je v zemi rozšířený dlouhodobě a Vučić jej dokázal využívat mistrně. Jak se s touto otázkou nové hnutí vypořádá?
Zvládne studentská kandidátka převzetí moci?
Srbsko i vzhledem k problematické situaci s Kosovem dlouhodobě balancuje na ostří nože mezi Ruskem a Západem, což ve válce na Ukrajině budí pozornost o to více. Je jasné, že zahraničně-politické otázky bude muset nová vláda řešit nejdříve.
Návrat právního státu, který je jedním z cílů studentského hnutí, by měl odbrzdit proces vstupu země do Evropské unie. Jak tomu ale bude s Ruskem, Čínou nebo Kosovem? Představitelé hnutí se snaží v tomto směru prozatím nic neměnit. Předně nechtějí vůči Rusku zavádět sankce, což požaduje Západ, ale v hospodářském zájmu Srbska to není.
Pokud studentské hnutí dokáže ustát první test v zahraniční politice, vystanou palčivé otázky na domácí scéně. Lithium, infrastruktura, ekonomika, doprava. Je jasné, že Vučić, který nyní bude působit v opozici, nové moci nic nedaruje. Jeho problémy a neduhy budou brzy patřit novému premiérovi a nové politické formaci. Dokáží na ně najít odpovědi ti, kteří umí skvěle svolat protest, ale nemají zkušenosti s řízením několikamilionového státu či státních firem a postrádají osobní kontakty na mezinárodní úrovni?
Ještě větším problémem je otázka vize. Kolik politických hnutí už ztroskotalo po pádu svého úhlavního nepřítele? Počínaje československým Občanským fórem až po Plénum občanů v Bosně v roce 2014 nebo hnutí Žlutých vest — nová role klade na „staré přátele z ulice“ vždy enormní nároky. Nyní před tímto úkolem stojí Srbové.