Češi prahnou po absurditě. Po doteku nesmyslnosti kosmu a existence. Proto byl stvořen ČEZ. Do malého kostelíku ve Stříbrné Skalici se minulý týden vplížili kontroloři. Přišli si posvítit na odběr elektrického proudu.

Dorazili na udání: prý se tu načerno sosá energie ČEZu. U něj sice nejsou zaměstnaní, ale zařizují pro něj šťáry. Ano, ano, to udání přišlo už před třemi a půl lety, ale měli toho teďka moc.

Rozžali kapesní svítilny a počali šmejdit kostelem. Kostelem, na který církev dává pakatel a péče o něj funguje spíše komunitně, zdarma se o něj starají místní. „Tady je nějaký kabel! Kampak asi vede?“ zvolal vítězoslavně jeden z elektrikářů-detektivů a vyrazil po stopě, zatímco druhý soustředěně opakoval znění paragrafů jako zvláštní druh zdrávasu.

Sekáči ČEZu

Nakonec našli, kudy ČEZu utíkají peníze: dvě malé stolní lampičky přinesené z dětských pokojíčků. Svítilo se jimi na Noc kostelů, kterou zde lidé zorganizovali svépomocí. Prastará zásuvka u dřevěných trámů ale nebyla zapojena do nových hodin, které počítají odběr. Krom zmíněné noci se totiž už léta nepoužívá a zapomnělo se na ni. Kontroloři tedy zavolali policii.

Policisté nejdřív naplnili povinné kvóty na „potvrzení anekdot o policistech“. Několikrát telefonovali, protože zabloudili a nemohli najít kostel tyčící se nad obcí. Nakonec přikodrcali zadní, nepoužívanou cestou plnou výmolů a kořenů. „V pořádku, máme náhon na všechny čtyři,“ vysvětloval jeden z nich, když se naklepaný vypotácel z auta.

Kontroloři jim vysvětlili, co se událo na místě činu. Policisté si to celé nechali vyprávět dvakrát, aby uvěřili, že museli přijet opravdu jen kvůli páru lampiček. Jeden z nich si vzal kontrolora stranou. Ptal se ho, jestli to celé myslí vážně.

Další jim nevěnoval pozornost vůbec a šel si se zájmem prohlédnout barokní výzdobu kostela. Dokonce si od místních nechal odvyprávět část výkladu o historii stavby, soch a obrazů. Pokyvoval a se zakloněnou hlavou obdivoval nástěnné malby.

„No, tak já do zprávy napíšu neúmyslné zavinění,“ kroutil hlavou policista a druhý se zdviženým obočím vyfotil lampičky s pokorně sklopenými stínidly.

Kontroloři nejspíš nostalgicky vzpomínali na zásahovou grupu, kterou si ČEZ ještě před pár lety hýčkal na vymáhání dluhů. To byli sekáči, ti se nezakecali! Elektrikářské komando smrti by se padákem sneslo na věž, spustilo by se zvonicí a v policejních uniformách zatklo obě lampičky. Při odchodu by ještě podřezali všechny slepice v okolí, jak se to učili během výcviku, který absolvovali ve slipech. Dnes zůstal úkol sekáčů na snaživých kontrolorech.

„Budeme vám počítat odběr za čtyřiadvacet hodin denně během uplynulých dvou let,“ pousmál se elektrikář-detektiv. „Jak za dva roky? Tak jste měli přijet hned, ne?“ „Ano, to bylo pochybení, klidně si můžete stěžovat,“ přerušil druhý z nich svou paragrafovou mantru.

Pak odjeli. Kontroloři oblaženi slastí z mocenské převahy, kterou se ani nesluší zpochybňovat, protože zákon a protože pracovní povinnost. Odjeli i policisté s nechutí k byrokracii a láskou k barokním oblinám. Odešli i místní, řádně potrestáni za naivní dobrovolničení.

Samotný ČEZ má ale ještě šanci spasit se před trapností. Může prokázat, že myslel vážně svou kampaň „Příběhy neobyčejné energie“. Během ní pompézně sponzoroval jedince, kteří se rozhodli nezištně páchat občanskou aktivitu.

Komunitní záchrana kostela je přece právě takovou činností! Místo vymáhání dvou, tří pětek by tak z ČEZu mohlo naopak připutovat pořádné kapesné. Ať ČEZem milovaní aktivisté nemusí na opravy vybírat po desetikorunách. Pokud chce ČEZ čistit svou duši molocha, tak ať se snaží!