Obtížná mise Greenpeace v Chvaleticích
Karel PolaneckýZ pohledu hospodaření s hnědým uhlím jsou Chvaletice ukázkou minimální efektivnosti. Z pohledu možností a potřeb snižování emisí skleníkových plynů a dalších škodlivin asi Greenpeace nemohli cíl své kampaně zvolit lépe.
Přátelům z Greenpeace, kteří strávili dva dny a dvě noci na chladicí věži chvaletické elektrárny při protestu proti prodlužování její životnosti, není co závidět. Stísněné podmínky, déšť, vítr a chlad, kterým museli čelit, budí úctu každého, kdo musel s nepřízní počasí bojovat delší dobu, než vyžaduje přeběhnutí z dopravního prostředku pod blízkou střechu.
Stejně složitý úkol ale mají kolegové lezců, kteří mají veřejnosti vysvětlit poselství akce. Vedení elektrárny totiž bude vytrvale opakovat, že plánovaná rekonstrukce sníží znečištění. Přetlačit toto sdělení ve zkratkovitých článcích či televizních reportážích nebude o nic snazší než bojovat desítky metrů nad zemí s vlhkostí a zimou.
Rozhodnutí Greenpeace pustit se do kampaně za ukončení provozu chvaletické elektrárny si zaslouží respekt. Mimo jiné také proto, že cílí na klíčový problém české energetiky. Elektrárna v Chvaleticích patří společnosti Severní energetická finančníků Pavla Tykače a Jana Dienstla, stejně jako velkolom ČSA — právě ten, na kterém vládou potvrzené limity těžby zabránily rypadlům zlikvidovat mé oblíbené město Horní Jiřetín. Mít uhelný důl a uhelnou elektrárnu to je výhodná podnikatelská kombinace.