V sérii místních referend, která se 9. a 10. října konala spolu s komunálními volbami, se voliči napříč republikou vyslovili proti výstavbě větrných elektráren: ve dvaceti z jednadvaceti hlasování převážily hlasy proti. Letos se dohromady uskutečnilo rekordních třicet tři referend o větrných elektrárnách. Třicet z nich skončilo závazným odmítnutím, jen dvě souhlasem a jedno bylo kvůli nízké účasti neplatné.

V minulém roce byly přitom výsledky vyrovnanější. Z celkem pětadvaceti hlasování jich skončilo třináct proti a jedenáct pro. Letošní rok je ale debakl. Místních referend o větrných elektrárnách přitom od roku 2021 soustavně přibývá.

Nejde ale ani tak o neúspěch větrné energetiky jako takové. Ta má podle průzkumů veřejného mínění stále většinovou podporu. Odpor proti větrné energetice pohání dva faktory.

Prvním je selhání komunikace: stát nedokázal vysvětlit chystaný rozvoj větrné energetiky, zatímco krajně pravicová scéna vytvořila masivní kampaň proti výstavbě, na kterou se postupně napojily desítky místních iniciativ.

Druhým je převažující model výstavby a provozu větrných turbín, který spoléhá na projekty soukromých developerů. Splátky bankovních úvěrů na stavbu turbín je nutí maximalizovat zisky a snižovat jakékoli náklady, včetně příspěvků obcím a místním obyvatelům za provoz elektráren.

Zpackané akcelerační zóny

Obzvlášť vyhrocené byly debaty kolem takzvaných akceleračních oblastí. Jde o zóny, které stát vymezil pro rychlejší povolování obnovitelných zdrojů tam, kde turbíny nenarušují chráněné ekosystémy a nejsou v rozporu s veřejným zájmem, tedy například mimo přistávací trasy letadel nebo vojenské prostory.

Závazek zjednodušit povolovací řízení ve speciálních zónách pro obnovitelné zdroje vyplývá z legislativy Evropské unie a vláda Petra Fialy si vymezení akceleračních oblastí vytkla jako cíl v Národním plánu obnovy. Tento závazek tak převzala vláda Andreje Babiše a musela ho splnit, pokud chtěla čerpat evropské dotace.

Příprava zón však trvala dlouho. Ve chvíli, kdy ministerstvo životního prostředí rozpracovalo mapové podklady pro vyhlášení zón, převzali resort Motoristé sobě s příslibem, že zóny nevymezí. Namísto podpůrné kampaně začali Motoristé sobě větrnou energetiku ostře kritizovat. Ministr za Motoristy Igor Červený a vládní zmocněnec pro klimatickou politiku Filip Turek však pod tlakem Andreje Babiše v přípravě pokračovali a na konci letošního července vláda akcelerační zóny vyhlásila. Zabírají ale jen jedenáct procent původně navržené plochy a kritizují je jak zástupci větrných developerů, tak odpůrci větrné energetiky.

Podle Štěpána Chalupy, předsedy Komory obnovitelných zdrojů energie, jsou právě akcelerační zóny hlavními viníky zamítavých referend o výstavbě větrných turbín. „Akcelerační oblasti měly větrné energetice pomoci. Jejich příprava, nastavení a komunikace ale přinesly naopak nejistotu a obavy, zkomplikovaly debatu o konkrétních projektech,“ řekl k výsledkům hlasování Deníku Referendum Chalupa.

Jedním z regionů, který odborníci vytipovali jako vhodný pro akcelerační oblast, je Petroupim na Benešovsku. Obec zareagovala vyhlášením místního referenda. „Nikdo nám nic neřekl a z ničeho nic nám chtějí během tří měsíců změnit územní plán, na kterém my si vyšíváme celé roky,“ rozhořčeně vysvětlil Deníku Referendum tamní starosta Jiří Černý.

V nedalekých Teplýšovicích a Soběhrdech mířily otázky referend přímo na to, zda podporují vznik plánované akcelerační oblasti; ve všech třech obcích na Benešovsku se místní naprostou většinou vyslovili proti větrným elektrárnám. Podobně tomu bylo i v Horním Benešově a Starých Heřminovech na Bruntálsku, kde vznikly akcelerační oblasti a voliči rovněž hlasovali proti výstavbě turbín.

Selhání developerského modelu

Stavbu větrných elektráren si starosta Petroupimi Černý dokáže představit jedině tehdy, pokud je obec sama postavila a provozovala. „V žádném případě nemáme zájem na tom, aby obci zůstal zlomek toho, co developer utrží na prodeji elektřiny,“ dodal Černý.

Právě spravedlivě nastavený podíl na zisku je podle odborníka na větrná referenda Bohumila Frantála z Akademie věd České republiky rozhodující pro to, aby lidé výstavbu turbín podpořili. „Levnější elektrická energie, odpuštění poplatku za sběr odpadu nebo přímý příspěvek za odběrné místo elektřiny — to jsou benefity, na které občané slyší,“ řekl Deníku Referendum Frantál.

Zároveň uvedl, že obce nemají dost peněz, aby se na stavbě a provozu větrných elektráren přímo podílely. Neexistují ani žádné programy státní podpory na podobnou komunální výstavbu větrných elektráren. „O spolupráci s obcemi se v rozvoji větrné energetiky kdysi snažil Jihomoravský kraj, ale bez výsledku,“ upozornil Frantál. Přitom právě zemské vlády — obdoba českých krajských samospráv — sehrály klíčovou roli v rozvoji větrné energetiky v sousedním Rakousku, kde energie z větru pokryla minulý rok celých šestnáct procent spotřeby elektřiny.

Debata o tom, jak u nás větrné energetice pomoci, se dlouhodobě vyhýbá otázce, kdo elektrárny staví a provozuje a kdo z nich nakonec má největší užitek. Důkazem je srovnání provozní podpory od státu a zákonného poplatku obcím z vyrobené energie.

Ministerstvo průmyslu a obchodu letos v dubnu přiznalo v aukci třiadvaceti záměrům větrných elektráren takzvanou referenční aukční cenu za megawatthodinu vyrobené elektřiny. V průměru jde o 3185 korun. Pokud bude tržní cena elektřiny nižší, stát rozdíl dorovná. Pokud bude cena vyšší, provozovatel je musí rozdíl vrátit.

Získání provozní podpory je klíčové kvůli nárokům bank. U dlouhodobých energetických investic je totiž návratnost nejistá a právě státní podpora dokáže zaručit stabilní tržby, z nichž provozovatel splatí úvěr.

Naopak zákonný poplatek od provozovatele obci činí nejvýš padesát korun za megawatthodinu, tedy přibližně 1,6 procenta průměrné referenční ceny. Podstatná část developerů sice nabízí obcím i jejich obyvatelům štědřejší podmínky, pravidla stanovená státem ale developery násobně zvýhodňují.

Stopka na desetiletí?

Spory o větrnou energetiku lze již od jara minulého roku sledovat na sociálních sítích i přímo v obcích, kde developeři jednají o stavbě větrných elektráren. „Lokální odpor tu byl vždy, ale šlo o konkrétní projekty,“ vysvětlil Frantál a dodal, že „nyní se tvoří protivětrné hnutí propojené napříč celou republikou“.

Od minulého roku v České republice působí například dezinformátoři ze Slovenska, kteří si již během protestů proti očkování v době pandemie covidu-19 vybudovali síť podporovatelů. Nyní spojují nepřesné a mnohdy zcela lživé argumenty o zdravotních rizicích větrných elektráren s celkovou kritikou obnovitelné energetiky.

Jak upozornil sociolog Petr Vidomus z Univerzity Karlovy, odpor proti větrným elektrárnám využívají především krajně pravicoví politici, kteří učinili z větrných elektráren i téma letošních komunálních a senátních voleb.

Podle Frantála je v současném komunikačním prostředí velmi složité prosadit stavbu větrných elektráren. „Referenda dopadají ve prospěch větrných elektráren tam, kde mají jasnou otázku o konkrétním projektu a lidé vědí, co z něj budou mít,“ vysvětlil. Obce ale referenda často vyhlašují dřív, než vůbec dostanou konkrétní nabídku.

Obavy o zdraví lidí nebo ptáků jsou podle Frantála zpravidla zástupné. Nejčastěji zmiňovaným argumentem je proměna rázu krajiny. Naopak nejlepší motivací k souhlasu s projektem je podle Frantála spravedlivé rozdělení výhod z provozu větrných elektráren mezi developera, obec a místní obyvatele.

Právě spravedlivé rozdělení zisků z větrné energetiky ale současný model nepodporuje. Splátky úvěrů tlačí developery k maximalizaci zisků, zatímco obce a místní přitom nechtějí, aby zisk ze staveb v místě jejich bydliště pobíraly cizí soukromé firmy. Ekonomické podmínky nemusejí hrát klíčovou roli vždy, ale tvoří strukturální kontext, ve kterém pak dezinformace a lživé kampaně sklízejí úspěch.