Nadcházející komunální a senátní volby přinesou volební premiéru strany jihočeského hejtmana Martina Kuby, projektu Naše Česko. Strana sestavila kandidátky nejen v mnoha jihočeských obcích, ale také třeba v Ostravě nebo v Buštěhradu. Senátních klání se pak zúčastní ve Strakonicích a Chebu.

Uskupení, které vzniklo odštěpením části jihočeské ODS v listopadu loňského roku, v těchto volbách může technicky vzato jen získat. Reputačně může ale hodně ztratit — zvlášť pokud Kuba nezopakuje úspěch z krajských voleb z roku 2024 ve svých domovských jižních Čechách. Celostátní průzkumy straně zatím připisují něco kolem neslavných dvou až tří procent.

Ve spojitosti s hnutím Naše Česko se zatím hromadí především aféry. Celostátními médii proběhla například kauza černé stavby stranické „špičky“ Lucie Kozlové nebo zpráva o souboji politiků Našeho Česka s majitelkou českobudějovického fotbalového Dynama, který vyústil ve faktickou likvidaci klubu. Čerstvá je pak informace o nejasných okolnostech vstupu Martina Kuby do správní rady Budvaru.

Deník Referendum také odhalil manipulaci Martina Kuby se studií o znečištění Lipna, stejně jako informace o prohospodařených milionech ze státní kasy určených na vybudování staveb nezbytných pro uskutečnění programu spojeného s titulem Evropské hlavní město kultury, který Budějovice ponesou už v roce 2028.

Nad Kubou se současně neustále vznáší pověstný Damoklův meč jeho minulosti. Což Kuba dobře ví. A proto své politické začátky i dlouholetý provoz svázaný s „kmotrem z Hluboké“ — zakladatelem a věčným předsedou ODS v Hluboké nad Vltavou — Pavlem Dlouhým buď rámuje jako součást dobové politické praxe, jejíž pravidla sám neurčoval, nebo zobrazuje jako pouhý sled vzájemně nesouvisejících dějů.

Jde o falešnou hru. Analýza Kubovy takřka pětadvacetileté historie totiž ukazuje, že jeho obchodní aktivity z přelomu tisíciletí, úzká spolupráce s lidmi z politického polosvěta i byznys s ČEZem jsou jen body na logicky provázané časové ose. Ose, která ústí v Kubovu současnost. Kuba není selfmademanem a nestojí mimo porevoluční dějiny. V mnohém je naopak dobře ztělesňuje i odráží.

Vstup Martina Kuby do českobudějovické ODS v roce 2003, a především jeho raketový vzestup po roce 2008, který byl završen postem prvního místopředsedy strany a angažmá v čele ministerstva průmyslu, je zkrátka nezbytné vnímat v kontextu dynamiky a povahy lokální politiky. Kuba se nezjevil ze vzduchoprázdna a kapitoly jeho politicko-byznysového příběhu nelze pochopit bez znalosti dění v jihočeské politice na přelomu milénia.

Adventní dohoda

Když čerstvě promovaný lékař Martin Kuba, který ale už naplno podnikal v problematických letadlových hrách a provozoval obchod s rozmrazovaným pečivem, v roce 2003 vstupoval do politiky, českobudějovická ODS se nacházela ve fázi přerodu.

Do roku 1998 totiž městské i jihočeské ODS dominovala skupina okolo místopředsedy strany a budoucího poslance Miroslava Beneše. A přestože Beneš podle slov tehdejší radní za ODS Ivany Popelové „uměl pomáhat kamarádům“, patřil mezi aktéry, kteří aktivně bránili tomu, aby směřování strany určovali lidé „z byznysu“ — jinými slovy lidé z okruhu „knížete z Hluboké“ Pavla Dlouhého.

Dlouhý, který se v 90. letech věnoval převážně privatizacím a budování vlastního finančního zázemí včetně úctyhodné klientské sítě, se na konci milénia začal soustřeďovat na budoucí krajské město.

Pro DR na toto období zavzpomínal bývalý českobudějovický primátor za ODS Juraj Thoma, který se s Dlouhým roky potkával. „Dlouhý chtěl mít vliv na veškeré peníze v kraji, na rozdělování veřejných zakázek. Jednou někde říkal, že tak jako se kupují lístky do kina, měly by se kupovat i do Budějovic. A kasa přitom bude na Hluboké,“ uvedl Thoma.

Svou moc Pavel Dlouhý, který už tehdy nejspíš měl páky napříč celou lokální politickou scénou vyjma ODS, uplatnil v roce 1998 prostřednictvím takzvané Adventní dohody. Přestože Benešova ODS vyhrála komunální volby se ziskem více než 37 procent hlasů, na koalici se domluvily zbylé strany, a ODS tak zcela připravily o posty v městské radě. Dlouhého tehdejší právník Ladislav Koubek, který o dohodě na Dlouhého přání vyjednával, pro DR popsal: „Šlo o to, aby na radnici nebyl Beneš, ale ohebný Tetter z KDU-ČSL.“ Miroslav Tetter byl prorektorem Jihočeské univerzity a dlouholetým členem místní KDU-ČSL, za niž v roce 1996 neúspěšně kandidoval do Senátu.

Dlouhý předpokládal, že důsledkem vyšachování ODS bude významné posílení konkurenčních sil v partaji. A to se potvrdilo. Následně vzrostla moc ředitele místního gymnázia a rodáka z Hluboké Jana Zahradníka, který Dlouhého zájmy dlouhodobě akceptoval. K Zahradníkovi se tehdy přimkla významná část členů místních sdružení. „Kdo chtěl být po roce devadesát osm aktivní v ODS, musel jednat s Hlubokou,“ sdělila DR zubařka Zuzana Vystrčilová, která tehdy s Benešem v ODS tvořila tandem.

I po následujících volbách v roce 2002 zůstal primátorem Českých Budějovic Miroslav Tetter. Vítězná a „disciplinovanější“ ODS se však již na koalici podílela. Do vedení města se tehdy za ODS vedle budoucího primátora Juraje Thomy, jejž do strany přivedl právě Zahradník, dostala také Ivana Popelová. Ta DR stejně jako Thoma přiznala, že za její kariérou už stálo jednání s Dlouhým. „K nebezpečí hlubockého vlivu na českobudějovickou politiku jsem byla málo citlivá, dnes už vím, že Martin Kuba se do své pozice dostal i po mých zádech,“ uvedla pro DR.

Nástroj „kmotra z Hluboké“

Kuba do strany vstoupil v roce 2003, tedy až po jejím „smíření“ s Hlubokou, a nejsou důkazy, že by jej kdokoli lákal. Podle Vystrčilové se Kuba tehdy prostě objevil. „Působil spíše pasivně, až dezorientovaně. Nijak zvlášť si ho z té doby nepamatuji,“ vzpomíná dnes už bývalá členka ODS. To se však změnilo hned po volbách v roce 2006.

Podle někdejšího Dlouhého právníka Ladislava Koubka začal politicky neaktivní Kuba právě v této době navštěvovat hlubockou restauraci U Huberta, v níž Dlouhý, tehdy už místostarosta Hluboké, „úřadoval“.

„Kuba v té době hlavně neúspěšně podnikal. Chtěl peníze a pochopil, že cesta vede přes Dlouhého. Proto ostatně do politiky šel,“ popsal pro DR Koubek. Juraj Thoma, který se v roce 2006 i s Dlouhého svolením stal primátorem, má vzpomínky mírně jiné. „Pamatuji si, že po mně tenkrát chtěl Jan Zahradník, abych Kubu více zapojil. Byl o něj zájem,“ řekl DR Thoma.

Jisté je, že Kuba tehdy Hlubokou skutečně navštívil. Dlouhý, který podle advokáta Koubka vždy velmi dobře četl lidi, zavětřil, že vedle spíše nerozhodného Zahradníka a pragmatického, avšak nikoli plně loajálního dua Thoma — Popelová, bude cílevědomý a ziskuchtivý Kuba ideálním vykonavatelem jeho vůle.

A Kuba se Dlouhého přízně chopil s rozhodností. Do „své“ místní organizace dokázal během krátké doby dostat desítky nových členů, k čemuž mu podle sdělení Popelové a Thomy pomohl i Dlouhého blízký přítel a majitel českobudějovické továrny Motor Miroslav Dvořák, který členství v ODS důrazně doporučil svým zaměstnancům. Rychlý nábor neznámých lidí organizovaný Kubou a „Hlubokou“ DR potvrdil také jeden z tehdejších běžných členů ODS Petr Bublík.

Zuzana Vystrčilová pro DR vzpomíná, že Kuba, „který vstoupil do nejpravicovější strany, a přitom neměl jasné základní pojmy“, náhle vyrostl, aniž prošel tím nejzákladnějším, tedy jakýmkoli názorovým střetem.

Bývalý člen českobudějovické ODS a poslanec Miroslav Beneš pro DR připustil, že členy do strany k posílení vlivu lákal i on sám: „Bývalé kámoše z Temelína, bývalé kámoše ze sportu. A říkal jsem, hele, potřebuju pomoct. No a přivedl jsem skutečné lidi, kteří opravdu jednou za rok i mně na tu schůzi přišli.“ Zcela nestandardní však podle něj bylo, když Kuba na schůze najednou dovedl desítky lidí, které ani sám neznal.

Kandidátky se podle Benešových slov rázem přestaly sestavovat v diskusi, nýbrž se o nich rovnou hlasovalo. Jednotlivá sdružení tak na jejich podobu přestala mít tradiční vliv.

Takto se už v roce 2006 Kuba objevil na kandidátce do komunálních voleb a stal se nejen zastupitelem, ale i radním města. Kuba se v této době podle Beneše poprvé spolu s Dlouhým účastnil i schůzek s některými členy ODS, které o pár let později Mirek Topolánek označil za kmotry. Jde o dobu, kdy si Kuba začíná tvořit i vlastní zázemí a obklopuje se lidmi, s nimiž spojí svou budoucí politickou, a zejména obchodní kariéru.

V roce 2007 se tak poradcem radního Kuby stává Adam Kotalík, bývalý architekt úspěšné senátní kampaně Dlouhého „pravé ruky“, starosty Hluboké nad Vltavou Tomáše Jirsy. A v Kubově okruhu se také poprvé objevuje jeho budoucí obchodní i politický souputník Petr Maroš, provozovatel populárního baru Zeppelin na českobudějovickém hlavním náměstí.

Kuba v téže době nadále podniká — poté, co v roce 2004 opustil firmu Pyramida Leadership, v níž podnikal s dnes trestně stíhaným Mojmírem Voráčem, provozoval v roce 2007 výrobu ovocných nápojů pod vlastní značkou Fruit Dog a rozběhl také textilní výrobu Fiantex.

V roce 2008 pak byl Kuba na regionálním sněmu zvolen předsedou jihočeské ODS. Podle tehdejšího poslance a člena jindřichohradecké organizace ODS Michala Doktora po nástupu Kuby a bezprecedentním posílení hlubockého křídla padly v regionu poslední zábrany proti plnému převzetí moci. „V roce 2009 už například vedení sestavovalo návrh kandidátů do Sněmovny s pořadím jedna až čtyřicet a říkalo, takhle to prostě bude,“ sdělil DR Doktor.

Po krajských volbách v roce 2008 se pak Kuba navzdory tomu, že stranickým vítězem byl díky preferenčním hlasům Jan Zahradník, stává jedničkou a po vzniku kontroverzní koalice ODS s ČSSD obsazuje post prvního náměstka hejtmana Jiřího Zimoly z vítězné ČSSD.

Jihočeská opoziční smlouva

Opoziční smlouva mezi ODS a ČSSD a dosazení Kuby do pozice vicehejtmana pro regionální rozvoj, dopravu a evropské záležitosti byla ukázkovou aplikací hlubockého modelu na krajský půdorys. „Právě široké koalice hrály Dlouhému do karet: mohl vše dohodnout, uplatnit kontakty, jednal na všech frontách, dával sliby na všechny strany,“ píše Marek Švehla v textu Kmotr z panství Hluboká, který vyšel v Respektu v roce 2010.

Pravý důvod vzniku „velké koalice“ byl však podle Michala Doktora konkrétnější — šlo o potřebu Hluboké kontrolovat evropské dotační peníze. A právě Kuba coby první náměstek dostal dlouho očekávané miliardy do své gesce. „Nástup Kuby souvisel s evropskými fondy, Kuba byl tehdy čistý vykonavatel vůle Hluboké,“ řekl DR Doktor.

A skutečně, brzy se ukázalo, že většina peněz z ROP Jihozápad šla přes zpracovatelské firmy z okruhu ODS především k několika málo subjektům napojeným na stranu. Nejvíc dotací pak dostaly společnosti přímo z Hluboké nad Vltavou. Když se vše provalilo, policie obvinila dva úředníky, jimž po několika letech soud udělil podmínečné tresty. Kuba i Dlouhý vyvázli. „Úředníci tehdy sehráli roli obětních beránků a vinu vzali na sebe,“ komentoval situaci pro DR Doktor. Jeden z odsouzených, právník Jiří Trnka dnes spravuje majetek člověka z Dlouhého nejužšího okruhu.

Navzdory aféře s evropskými penězi Kuba v roce 2010 kandidoval do předsednictva ODS. Stalo se tak navíc jen několik dní poté, co českobudějovická ODS čtvrt roku před komunálními volbami hlasovala pro odvolání vlastního primátora Juraje Thomy, kterého potřebovala potrestat za to, že zbavil funkce magistrátního tajemníka a Dlouhému blízkého člověka, Zdeňka Řeřábka. „Jednal jsem proti Dlouhého vůli. Chtěli ukázat, že tohle trpět nebudou,“ vzpomíná dnes pro DR Thoma, který už tehdy podle svých slov kontakty s Hlubokou přerušil.

Petr Nečas, který kongres v roce 2010 rámoval jako očistný, si Kubu coby reprezentanta kmotrovské ODS do svého okruhu výslovně nepřál. Do médií však tehdy argumentoval existencí velké koalice v Jihočeském kraji. Kuba, který na kongres dorazil přímo v doprovodu Pavla Dlouhého, pak skutečně neuspěl. Oba muži však alespoň obsadili posty ve výkonném výboru strany.

Thoma ještě v témže roce založil vlastní stranu Občané pro Budějovice, následné volby vyhrál a do primátorského křesla se vrátil. ODS oslabila a Kuba se ani nedostal do zastupitelstva, respektive zastupitelem se stal tradičně až poté, co se tři jeho spolustraníci zřekli mandátu. Kuba pak díky už zaběhanému systému převahy spřízněných delegátů v roce 2011 obhájil pozici předsedy jihočeské ODS.

Pak se ale stalo něco na první pohled zcela nečekaného. V listopadu téhož roku byl Kubův spolustraník Martin Kocourek odvolán z pozice ministra průmyslu. Na veřejnost totiž prosáklo, že během rozvodu odkláněl miliony na účet své matky. Na uvolněný post se však nedostal favorit Michal Doktor, nýbrž Martin Kuba.

Nečasův obrat podle sdělení Michala Doktora zajistila šéfka premiérova úřadu, později manželka, Jana Nagyová, s níž se Kuba bezprostředně předtím scházel. Doktorovo tvrzení o schůzkách mezi Kubou a Nagyovou potvrdil DR i Juraj Thoma. Někteří členové tehdejší ODS Nečasův krok interpretovali lakonicky jako vynucený potřebou upevnit pozici na jihu Čech, čemuž by nasvědčovalo i to, že se Kuba v roce 2012 stal prvním místopředsedou strany.

Jednoznačné je, že pro obchodní kariéru Martina Kuby, která tvořila pozadí veškerým jeho aktivitám, bylo angažmá na ministerstvu průmyslu a obchodu zásadní. Ač s pádem vlády v roce 2013 na čas jeho politická hvězda zcela vyhasla, pro jeho osobní cíle šlo o klíčový moment. Na ministerstvu si totiž vytvořil kontakty a silné napojení na státní firmy — především pak ČEZ —, které ve svém dalším podnikatelském životě plně využil.

Martin Kuba na ministerstvo vzal svého poradce Adama Kotalíka, který se přátelil s vlivným energetickým magnátem Danielem Křetínským, ale také třeba „hlubockého“ Miroslava Dvořáka, který před lety Kubovi před vnitrostranickými volbami zajistil hlasy zaměstnanců své firmy Motor. Kotalíka se Kuba tehdy pokusil dosadit do dozorčí rady státní pojišťovny EGAP, díky odporu úřadu i odborníků se mu to však nepodařilo.

Během mandátu, který trval jen rok a půl, se Kubovi také podařilo nenápadně změnit vyhlášku č. 82/2011 o měření elektřiny. „Nový princip takzvaného fázového měření zajistil distribučním firmám roční zisky v řádu vyšších miliard,“ upozornil DR Michal Doktor. „Pravidlo, jímž se v Evropě kromě České republice řídilo jen Slovensko a Portugalsko, zbrzdilo rozvoj obnovitelných zdrojů, závratné zisky distributorům však nejspíš nepřineslo,“ komentuje dnes energetický expert Oldřich Sklenář.

Za pozornost stojí, že z výhod plynoucích ze svérázného bodu ve vyhlášce mohlo těžit Kubovo budoucí podnikání v energetice založené na úzké spolupráci s ČEZem.

Když v roce 2013 padl Petr Nečas a spolu s ním i vláda, dostal se Kuba coby úřadující první místopředseda ODS na svůj, byť nejspíš nechtěný, politický vrchol. Stal se totiž de facto úřadujícím předsedou vlády. Místo toho, aby zahájil jednání s prezidentem o nové vládě, však Kuba vyklidil pole. „Měl tehdy jít za Zemanem, ať jej pověří sestavením nové vlády. A on se schoval Mirce Němcové za záda a strkal ji před sebou,“ řekl DR Miroslav Beneš.

Důvodem Kubovy nečinnosti mohlo být to, že jej i jeho lobbistu Kotalíka začínala vyslýchat policie kvůli stykům s podnikatelem Ivo Rittigem a Janou Nagyovou. Kuba tehdy dokonce přiznal, že docházel do Rittigova bytu.

V předčasných volbách 2013 Kuba neuspěl, v roce 2014 nebyl zvolen ani do českobudějovického zastupitelstva a přišel i o funkci v užším vedení ODS. Politiku tak načas zcela opustil a začal se plně věnovat podnikání.

Muž mnoha řemesel

Hned v roce 2014 založil Kuba s Adamem Kotalíkem firmu Omnia Invest Group, převzali zpět textilní výrobu Fiantex, kterou po dobu Kubova působení ve vysoké politice provozovala jeho matka, a koupili zaběhlou textilní firmu Texsr. V témže roce spolu s Michalem Hřebíkem, který s finančním ředitelem Kotalíkovy agentury Petrem Marošem provozoval zmíněný bar Zeppelin, postavili v Českých Budějovicích bytový dům, který prodali českobudějovickému biskupství.

V roce 2015, kdy se Adam Kotalík stal generálním ředitelem Křetínského AC Sparta Praha, koupili Kuba s Marošem jihočeskou firmu Sigma specializovanou na výrobu kovových konstrukcí. Pro „nedostatek know-how“ však od firmy, která už nesla název OIG Real, posléze oddělili výrobu, kterou pod názvem SigTech prodali firmě Jihotech, vlastněné tehdejším krajským radním Miroslavem Jochem (ČSSD).

Své vazby na státní sektor Kuba naplno využil až v roce 2016, kdy prostřednictvím Omnia Invest Group založili firmu OIG Energy. Ta se ještě v témže roce stala společníkem nově vzniklé firmy ČEZ LDS, v níž vlastnila 49 procent, zatímco polostátní ČEZ 51 procent. Předmětem společného podnikání bylo budování systémů lokálních bateriových úložišť. Cílem bylo oslovovat menší podniky, jako byly například nemocnice, v jejichž správních radách Kuba sám nebo prostřednictvím Jihočeského kraje dříve působil.

Garantem ČEZ LDS a spolumajitelem OIG Energy byl podle zpráv v tehdejších médiích (jak jinak než hlubocký) Vlastimil Russ, který podobné struktury neúspěšně budoval v E.Onu. Právě Russův dřívější neúspěch vyvolával už tehdy očekávání, že pro stát o výhodný obchod nepůjde. OIG Energy každopádně projekt opustila v roce 2019.

Tím však Kubova spolupráce s ČEZem neskončila. Už v dubnu 2017 totiž Omnia Invest Group s dalšími společníky založila firmu OIG Power a začala z dovezených komponentů skládat vlastní bateriové systémy, jejichž výhradním distributorem se stal právě ČEZ.

„Principem podnikání bylo obstarávat laciné komponenty a systémy pak prodávat s jistotou — přes polostátního garanta ČEZ pod značkou ČEZ Battery Box. Úspěch firmy, která zvláště v covidových letech vykazovala mnohamilionové zisky, stavěl na jistotě odbytu prostřednictvím státní firmy,“ řekl DR Michal Doktor. „To vedlo k enormnímu předzásobení komponenty, které s propadem poptávky v pocovidové době zastaraly. Některé komponenty se pak vlivem zrušení povinnosti měřit po fázích staly zcela neprodejnými. Po roce 2024 byla firma prakticky bezcenná,“ dodal.

Faktem je, že OIG Power se jejím vlastníkům přes veškerou snahu prodat nepodařilo. Na fasádě domu, kde s OIG Power od loňska příznačně sídlí i Naše Česko, je dodnes světelná tabule s logem ČEZ…

Temná současnost

Kuba se do komunální politiky vrátil v roce 2018 na pozici jedničky na kandidátce. A opět jej přeskočil Jan Zahradník. I tak se ale Kuba stal, tentokrát opozičním, zastupitelem. V roce 2020 se pak prostřednictvím koalice ODS, ČSSD, TOP 09/KDU-ČSL a hnutí Jihočeši 2012 dostal do hejtmanského křesla.

Kuba se nově orientoval na masivní „babišovskou“ sebeprezentaci na sociálních sítích. Zároveň si podmanil lokální média, především soukromou Jihočeskou televizi, do níž trvale investuje zejména veřejné prostředky. A především vsadil na odideologizovanou politiku založenou na motivu „řešení problémů“.

„Nový Kuba“, který v roce 2024 drtivě vyhrál krajské volby a nyní v regionu vládne sám, však není žádným selfmademanem, jehož úspěch se datuje někdy před pěti lety. Je nadále týmž Kubou, který vzešel z prorůstání ODS s byznysem a dotačními podvody a který si nehoví v diskusích, proplétá veřejnou službu s vlastním obchodem, rád využívá lidi a rozumí výhradně tomu, co přináší profit. Nevybíravý tlak na odbory, ale třeba i schůzka jeho nejbližšího spolupracovníka s fotbalovými chuligány jsou toho další ilustrací.

Podmínkou úspěchu „nového Kuby“ je popření vlastní minulosti nebo její bagatelizace. Jeho minulost ale rozhodně není sledem izolovaných přešlapů hodných zapomnění, nýbrž — jak dokládá ohlédnutí za jeho působením v politice — ukázkovým příběhem člověka, jehož vzorce chování s železnou jistotou ovládala touha po majetku. A není žádný důvod předpokládat, že by se cokoli mohlo změnit.

Kubova současnost je zkrátka taková, jako byla jeho minulost. A kdo dosud rozuměl záhadnému mottu Našeho Česka „poprvé pořádně“ jako závazku, nechť ví, že jde maximálně tak o zbožné přání. Správně by totiž mělo znít: Po sté a zase stejně.

DR poslal Martinu Kubovi sérii otázek. Do publikace článku však nezareagoval.