České Budějovice už dva měsíce žijí fotbalem. Nikoli proto, že by nejvýznamnější jihočeský tým Dynamo zářil svými výkony, ale proto, že se město rozhodlo přimět současné majitele, aby mu klub prodali. Emoce přitom budí především to, že se tak děje různými formami nátlaku, který vyvrcholil tím, že město coby vlastník vypovědělo klubu nájemní smlouvu stadionu. Klub tím přišel o licenci a alespoň druhá liga se přinejmenším v nadcházející sezóně v Budějovicích hrát nebude.

O spleti kontroverzí, jež boj mezi městem — a následně též krajem — a Dynamem provázejí, však psát nechci, jakkoli by jistě šlo o poutavou sondu do zákoutí politického provozu Českých Budějovic. Svůj komentář namísto toho věnuji jen jednomu dílčímu detailu, který regionální rozměr sporu přerůstá. A potvrzuje zároveň, jak nebezpečná může být politika stavějící na marketingové zkratce, tedy na potřebě okamžité, byť třeba pomíjivé pozitivní odezvy maximálního počtu voličů.

Českobudějovičtí radní totiž své zápolení o „jihočeský fotbal“ soustavně prodávají jako střet zastupitelů nesoucích veškerou zodpovědnost vzešlou z voleb s různorodou skupinou aktivistů, kteří do dění intervenují a od lokální reality jsou zcela odtržení. Ve snaze takovýto obraz posílit se radní z ANO a Našeho Česka důsledně identifikují s klubem a jeho historií.

Na tom by samozřejmě nemuselo být nic špatného. Kdyby se však při tom politici nezačali nekriticky opírat o podporu tvrdého jádra klubových fanoušků — ultras. Píšu-li nekriticky, myslím tím bez předchozích rešerší, co jsou ultras českobudějovického Dynama vlastně zač.

Na základě vlastního rešeršování si totiž troufám předpokládat, že radní povahu místních ultras buď neznají, což je, jak vysvětlím dále, prakticky vyloučené, anebo ji znají, a pak se dopouštějí neobhajitelné kolaborace s lidmi, kteří projevují podporu hnutí směřujícího k potlačení lidských práv.

Mladí náckové

O co jde? Ve veřejném prostoru Českých Budějovic se v posledních týdnech začaly objevovat nálepky s logem fotbalového Dynama a nápisem Budweis Jugend. Prosté googlování ukázalo, že Budweis Jugend jsou mládežnickou sekcí dynamáckého kotle a jejich slovní hra s nacistickou značkou Hitlerjugend není žádnou neukázněností, nýbrž odrazem a projevem hodnotového zázemí lidí, kteří se programově dopouštějí rasisticky motivovaného násilí.

Instagramový účet, který byl zjevně založený nedávno — skupina si od roku 2021 říkala Young Brigade Budweis —, totiž nabízí například video podkreslené emblematickou rasistickou písní Zítřek od skupiny Buldok nebo fotku, na níž zapadající slunce nahrazuje takzvaný kolovrat, který zhusta využívají neonacisté coby domluvenou náhražku ilegální svastiky.

To by samo o sobě nemuselo být překvapivé. Lidí gravitujících k nejkrajnější pravici se přece mezi fotbalovými chuligány pohybuje nespočet.

Problém leží jinde. Jinak nehlubokou digitální stopu samotných budějovických Jugend totiž paralelně spoluutváří aktivita Ultras Dynamo Budweis, tedy oficiálních partnerů klubu a zároveň nových spojenců radnice v boji o vlastnictví značky Dynamo.

Instagramový i facebookový účet městských ultras neonacistický vizuál Budweis Jugend prokazatelně používá přinejmenším od loňského podzimu. Tedy rozhodně déle, než o ultras začali radní psát jako o klucích, s nimiž sdílejí podobný pohled na budoucnost regionálního fotbalu.

Odmyslím-li, že instagramový profil klubového fanklubu pracuje s heslem Forza Dynamo, které odkazuje k italské krajní pravici, alarmující zůstává, že obě sociální sítě ultras trvale podporují skupinu, jež obhajuje a provozuje násilí na stadionech i mimo ně. Jak jinak si vyložit sdílený snímek Young Brigade (současných Jugend) s popiskem „za dva roky mají kluci šest střetů, 4:2 v náš prospěch. Za Dynamo přejeme klukům hodně úspěchů jak v ulicích, tak i na grilovačkách, ale třeba i na tribunách!“

Napadli tě? Dostaneš volňásek

Problém je především v tom, že standardně si tvrdá jádra fanoušků — ultras — od skupin vyžívajících se v bitkách — hooligans — drží odstup. Ti první zpravidla oficiálně spolupracují s vedením klubu, který je zároveň finančně podporuje, ti druzí hrají roli neinstitucionalizovaných radikálů stojících mimo zákon, k nimž se klub formálně nehlásí.

V případě Dynama České Budějovice však distanc mezi ultras a hooligans není ani předstíraná. Oficiální a klubem podporovaní „vlajkonoši“ se u Dynama zkrátka vzájemně otevřeně prolínají s „bitkaři“ — a klub se tak k rasismu, antisemitismu a ilegálním bitkám de facto přihlašuje.

Jde o velmi nebezpečný model, který nejen vysílá signál, že násilí je součástí normality, ale nutně působí i jako důkaz, že právě českobudějovičtí zastupitelé, fanoušci i chuligáni dokážou ignorovat svazující pravidla. Vzniká tak ideové zázemí, od něhož je k násilí mimo vlastní mantinely stadionů jen krůček.

A tak ač Dynamo trvale dlí na chvostu druhé ligy, a s organizovanými bojovníky velkých klubů se proto jeho chuligáni potkat nemůžou, potenciál jejich agresivity je vysoký. Důkazem jsou například letošní násilnosti po cestě vlakem ze zápasu s Táborem — fanoušci napadali cestující, poškodili vagon a hajlovali.

Kulturu českobudějovického kotle dále potvrzují svědectví návštěvníků zápasů, kteří se s násilím a rasismem setkali opakovaně. Terapeut Cyril Nováček například vypráví, jak jej a skupinu dětí od sedmi do jedenácti let na zápase Dynama napadl muž z kotle, kterému vadilo, že na fotbal „chodí cikáni“.

Fyzickému násilí zabránilo jen to, že muže ostraha odvedla zpět na tribunu. Vedení klubu, jemuž si Nováček stěžoval, nabídlo dětskému domovu volňásky…

Další nově dosaženou metou bezesporu je zaplňování veřejného prostoru města nálepkami s neonacistickým nápisem.

Sečteno a podtrženo, problémem a anomálií českobudějovického Dynama je otevřené propojení hooligans s ultras, kteří oproti normě násilí, rasismus a koketérii s nacismem podporují neskrývaně. A děje se tak roky.

Zlomová a potenciálně extrémně nebezpečná je ovšem právě podpora místních politiků. Radní a první náměstek primátorky Petr Maroš (Naše Česko) spolu s Viktorem Lavičkou (ANO) svým jednáním, respektive svou „schůzkou u piva a zelené“ de facto dali najevo, že fanouškovskou strukturu okolo Dynama akceptují. Tím ovšem také fakticky potvrdili, že rasismus a náckovské manýry zkrátka berou za přijatelnou součást českobudějovického fotbalu.

Míru závažnosti hazardu, do nějž se exponovaní radní pustili, navíc posiluje vědomí, čeho se neonacisté v Českých Budějovicích dopouštěli ještě začátkem minulé dekády. Pokusy o pogromy na Romech na sídlišti Máj patří mezi nejsilnější projevy českého rasismu po roce 2000.

Pochopení pro násilí

Zorientovat se v pozadí provozu lokálních ultras/hooligans mi zabralo zhruba hodinu. Nabízí se proto otázka, zda jsou radní Maroš a Lavička jen naivní? Jelikož se však oba ve fotbale déle pohybují — Maroš je předsedou místního SK Rudolfov, Lavička za Dynamo dříve profesionálně hrál —, je víc než pravděpodobné, že pozadí dění na tribunách znají…

Mají tedy pro rasismus, antisemitismus a násilí jen sníženou citlivost? Anebo hůř: umějí svou citlivost upravovat podle aktuálního stranického marketingu: přihraje-li to body, spojme se i s neonacistou.

Ať tak, anebo tak, jsem přesvědčen, že takovíto politici nejsou způsobilí pro výkon veřejných funkcí. S rasisty a antisemity se nevyjednává, stejně jako s jejich opatrovníky. Oba politici by se proto měli hluboce omluvit a své pochybení pokorně odpracovat — třeba seškrabáváním náckovských samolepek. Fanouškovské zázemí Dynama by přitom mělo zajímat i struktury českého fotbalu. Rasismus a sklon ke glorifikaci násilí přece patří k jeho nejvážnějším problémům.