Záměr proměnit známý českobudějovický Dům umění v Centrum současného umění a architektury byl rozpracován ještě před nástupem koalice pod vedením ODS (dnes Naše Česko). Zastupitelstvo plány podpořilo, a na základě rozhodnutí proběhla mezinárodní architektonická soutěž na komplexní rekonstrukci domu na hlavním náměstí, kde v nedůstojných podmínkách více než dvacet let fungovala mezinárodně uznávaná galerie pod vedením kurátora Michala Škody.

Vítězně ze soutěže vyšla studie od sdružení AFF Architekten + Malý Chmel, které následně připravilo náležitou projektovou dokumentaci. Ke stavbě bylo dokonce vydáno stavební povolení. Zbývalo málo, aby Dům umění, který v předešlých třiceti letech postupně přicházel o své kulturní funkce, opět celý začal sloužit kulturním aktivitám.

Výsledky, které jsou vidět

Nechuť jihočeského hejtmana a městského radního „s rozsáhlými kompetencemi“ Martina Kuby k rekultivaci Domu umění unikla na veřejnost vinou jeho neuvážených výroků na jednání zastupitelstva na sklonku roku 2024. Namísto oznámení, kdy město začne zanedbanou budovu rekonstruovat, aby v roce 2028 byla nachystána pro programy Evropského hlavního města kultury, totiž celý záměr neočekávaně shodil ze stolu. Nesouhlasná reakce kulturní veřejnosti byla silná a vyvrcholila dvěma veřejnými demonstracemi.

Na demonstraci v prosinci 2024 dorazilo okolo tří set lidí, zejména obyvatel města. Za zřízení centra se postavily odborné organizace z oblasti architektury a výtvarného umění. Názor radnice ale nezměnilo ani to, že protestující veřejnost usvědčila koalici ze záměrného nadhodnocování odhadované ceny rekonstrukce a že zpochybnila tvrzení o nedostatečné kulturní náplni domu.

A nepomohla ani hrozba, že České Budějovice přijdou o přislíbenou dotaci na zřízení městského informačního centra v přízemí rekonstruované budovy.

Hnutí Naše Česko se v současné předvolení kampani ohání sloganem „Výsledky, které jsou vidět“. Výsledky umíněné negace Centra současného umění a architektury jsou zřejmé — „zkratování“ připravené rekultivace těsně před jejím zahájením, manifestační odchod oblíbeného kurátora Škody a ponechání galerie v existenční nejistotě.

Když chaos, tak pořádný

K vyhlášení konkurzu na uvolněnou kurátorskou pozici přistoupilo vedení města až po apelech kulturní veřejnosti vloni v červenci. Politicky obsazená výběrová komise v něm z pouhých dvou přihlásivších se kandidátů vybrala mladou kurátorku Kristýnu Hájkovou. Jejím úkolem bylo pokračovat ve stávajícím výstavním prostoru bez zásadnějších oprav a změn.

Příležitost naplnit svůj plán ale nedostala ani tak. Už v prosinci totiž koalice přišla s novou myšlenkou: rekonstrukci provede, ale pouze ve dvou nejnižších podlažích z celkem pěti. Získá tím své infocentrum a zastáncům galerie zdánlivě dá to, o co tolik stojí. Na vyhledávané edukační centrum pro děti, které v domě poslední roky úspěšně fungovalo, se tak už při rekonstrukci nedostane, stejně jako na další uvažované kulturní prostory.

Autorům architektonického návrhu se podařilo alespoň vyjednat, že dílčí rekonstrukce proběhne v souladu s jimi připraveným projektem — a v rozsahu umožňujícím v budoucnu celou přestavbu dokončit. Našemu Česku se nicméně i tak podařilo nevídané: během jediného roku dokázalo nejdříve pohřbít připravený projekt, aby ho dlouhým přešlapováním zase objevilo, tentokrát ale už jen poloviční a bez jakýchkoliv jasných záruk do budoucna.

Poněkud drahá nejistota

Hájkové pak město nenabídlo náhradní výstavní prostor, jak v takových případech bývá zvykem. Namísto toho dostala zadání přepracovat dramaturgii z galerijních výstav na události ve veřejném prostoru. Úkol vyžadující začít vyjednávat s umělectvem v podstatě od nuly, navíc v rekordně krátkém čase.

Původně Hájková avizovala, že se svým programem začne na přelomu letošní zimy a jara. V důsledku nečekaného obratu ovšem uspořádala pouze jednu výstavu za osm měsíců. Aktuálně je nejistý i výhled, kdy začne s prezentacemi pod širým nebem. Město tím v neposlední řadě znevěrohodnilo i samotné výběrové řízení, kam se kandidáti hlásili s dramaturgickým výhledem pro konkrétní prostory galerie.

Podle informací ze zdrojů blízkých radnici se počítá se zahájením rekonstrukčních prací „někdy v listopadu“. Během následujícího období se obyvatelé a návštěvníci Českých Budějovic mají setkávat se současným výtvarným uměním a architekturou výhradně na veřejných prostranstvích. Termín dokončení prací není znám. Zpožďování kulturních staveb ve městě je každopádně potvrzeno také u revitalizace městského letního kina i u nové budovy krajské Alšovy jihočeské galerie.

I kdyby ale dvě patra Půldomu umění nebyla zpřístupněna později než za čtrnáct měsíců, kdy Budějovice mají ukázat Evropě, jak jim na kultuře záleží, budeme nadále operovat se dvěma neznámými. Jednak není jisté, jak dlouho se v Domě umění bude kultura provozovat, než se přistoupí ke druhé fázi rekonstrukce. A jisté naopak je, že se druhá fáze vzhledem k setrvalému růstu cen prodraží. Zatím ale nevíme o kolik. Neschopnost Martina Kuby a Našeho Česka zavčas přiznat, že zastavení projektu celkové rekonstrukce je chybou, nás tak ještě přijde draho.

Kdo mluví, je aktivista

Události kolem Domu umění nám nicméně ukázaly ještě jednu obecnější charakteristiku Kubova nového hnutí. Tou je zásada, že s kulturní sférou se nevyjednává. Dobré srovnání letos nabídly občanské protesty proti zamýšlenému přívozu v rekreačním parku u Malého jezu. Rovněž tento neprodebatovaný projekt, který měl břeh řeky Malše doplnit tunami betonu, vyvolal vlnu nevole, která vyvrcholila hojně navštíveným protestním happeningem.

V případě Malého jezu ale město na rozdíl od Domu umění ustoupilo. To jen dokládá opovržení, které v Našem Česku mají jak ke kulturnímu aktérstvu, tak ke kulturní veřejnosti vůbec. Ta je za svou neochotu mlčky akceptovat arbitrární politická rozhodnutí navíc setrvale označována jako „aktivistická“.

Snahami stigmatizovat projevy občanské společnosti se hnutí Martina Kuby přiřazuje k autoritářsko-populistickým pravicovým silám na české politické mapě v čele s ANO a Motoristy sobě. A právě s touto vizitkou vstupuje do komunálních a senátních voleb, kde chce dokázat svůj celostátní potenciál.

Autor se dlouhodobě věnuje fungování Domu umění. Spolupracoval s iniciativou Dům umění nedáme a v roce 2025 kandidoval na pozici kurátora galerie.