Vláda Friedricha Merze (CDU) na konci září schválila detailní plán postupného odklonu od fosilních paliv. Do roku 2045 má Německo dosáhnout klimatické neutrality, tedy stavu, kdy bude vypouštět jen tolik emisí skleníkových plynů z fosilních paliv, kolik dokážou pohltit přírodní ekosystémy a technologie na zachytávání emisí.

Plán počítá s navýšením kapacit čisté energetiky. Zatímco dnes obnovitelné zdroje pokrývají padesát pět procent spotřeby elektřiny, do roku 2030 mají tyto zdroje uspokojit až osmdesát procent celkové spotřeby. Vláda počítá s výstavbou nových solárních elektráren, mořských větrných parků a bateriových úložišť. Naopak spalování hnědého uhlí má skončit nejpozději v roce 2038. Vláda zároveň zkoumá možnost dřívějšího uzavření uhelných elektráren již v roce 2035.

Vedle elektroenergetiky mají emise razantně klesnout i v dopravě, vytápění a průmyslu. Všechny nově registrované vozy mají mít v roce 2035 elektrický pohon. Vývoj na německém trhu naznačuje, že do roku 2030 bude na německých silnicích jezdit celkem sedm milionů elektroaut. V současné době je v zemi registrováno 49 milionů osobních automobilů. Ve výrobě tepla mají dálkové vytápění a tepelná čerpadla nahradit kotle na plyn a jiná fosilní paliva. Průmysl má nadále procházet elektrifikací.

Spolkový ministr životního prostředí Carsten Schneider (SPD) přijetí plánu zdůvodnil zhoršujícími se projevy klimatické změny i nestabilitou na globálních trzích s plynem a ropou. „Když situace v Hormuzském průlivu rozhoduje o tom, zda si lidé ještě mohou dovolit každodenní dojíždění do práce, je něco vážně v nepořádku,“ uvedl Schneider na tiskové konferenci.

Podle údajů německé vlády vydává Německo každý rok až 76 miliard eur za dovoz fosilních paliv. „Peníze, které jsme dříve utráceli za dovoz ropy a plynu, budou v budoucnu stále více směřovat do vytváření místní přidané hodnoty,“ komentoval Schneider rozhodnutí vlády. Odklon od fosilních paliv podle něj povede k nezávislosti, cenové dostupnosti a stabilnějšímu klimatu.

Německo je po Francii a Nizozemsku třetí zemí, která představila detailní plán odklonu od fosilních paliv. Jde o výsledek snah zahájených na loňské klimatické konferenci v brazilském Belému, kde tamní prezident Luiz Inácio Lula da Silva navrhl, aby státy postupně přijaly plány na odklon od využívání plynu, ropy a uhlí. Skupina přibližně šedesáti vlád se pak na začátku tohoto roku sešla v kolumbijském městě Santa Marta, aby tomuto procesu dodala nový impuls.

Konec uhlí v roce 2038, nebo 2035?

Nejpozději v roce 2038 mají všechny německé uhelné elektrárny ukončit provoz. Jde o zákonem ukotvený cíl, se kterým počítají největší producenti energie z uhlí. Korporace RWE, která vlastní doly a elektrárny v Rýnském uhelném revíru, zvažuje skončit s využíváním uhlí už do roku 2030. Druhý největší producent, LEAG pod kontrolou EP Group českého uhlobarona Daniela Křetínského, chce nahradit uhlí spalováním fosilního plynu a uhelné provozy postupně uzavírat. Se spalováním uhlí plánuje skončit do roku 2038.

Podle výzkumníka Hauke Hermanna z německého Institutu aplikované ekologie není konec spalování uhlí jen výsledkem politických rozhodnutí, ale také důsledkem vývoje na energetických trzích. Souběh nízkých cen plynu a vysokých cen emisních povolenek podle Hermanna zdražuje výrobu energie z uhlí a činí ji nerentabilní. Uhlí proto může skončit mnohem dříve, než plánuje německá vláda, a to i přesto, že současná krize na Blízkém východě jeho využívání krátkodobě posílila.

Právě závislost na fosilním plynu představuje pro Německo větší výzvu než konec uhlí. Německá vláda považuje plyn za „přechodové palivo“ na cestě k nízkouhlíkové ekonomice. Spalování plynu produkuje výrazně méně oxidu uhličitého než spalování uhlí či ropy. Při těžbě a přepravě plynu však do ovzduší uniká metan, který je mnohem nebezpečnějším skleníkovým plynem než oxid uhličitý. Při zohlednění celého výrobního a spotřebního cyklu tak emise z plynu převyšují emise z těžby a spalování uhlí.

Přesto německá vláda počítá s tím, že plynové elektrárny budou doplňovat kolísavou výrobu energie z obnovitelných zdrojů. Plynové elektrárny dokážou na rozdíl od uhelných dodávat elektřinu do sítě během několika minut, a jsou proto flexibilnější při stabilizaci elektrizační soustavy. Německá vláda proto hodlá podpořit výstavbu nových plynových elektráren, které by později měly přejít na spalování vodíku.

Kromě elektroenergetiky je na plynu závislá i část německého průmyslu, což komplikuje dosažení úplného konce spalování fosilních paliv. Například v sektoru těžké chemie německé hospodářství čelí odlivu investic do asijských zemí, zejména do Číny. Podle zprávy Evropské agentury pro životní prostředí vzniklo v Německu dosud nejvíce pracovních míst spojených s rozvojem obnovitelných zdrojů v celé Evropské unii. Jejich počet ve výrobě a provozu solárních panelů, větrných elektráren a baterií může dosahovat až čtvrt milionu.