Média v posledních dnech odkryla rozsudek v případu, kdy soud v Ústí nad Labem uložil podmínku muži, který spáchal opakované sexuální násilí na dvou dětech — dvanáctiletém a desetiletém chlapci. Soudkyně konstatovala, že šlo o ojedinělý exces v životě pachatele. U toho se ale nezastavila a pustila se do obviňování zneužitých dětí.

Soudkyně v rozsudku lituje spíše pachatele sexuálního násilí, u kterého se snaží hledat polehčující okolnosti a omlouvat ho. Zneužití, které proběhlo na jednom z chlapců dvakrát a na druhém desetkrát, je podle ní ojedinělé vybočení ze slušného života, pachatel byl v obtížné situaci po rozchodu, a navíc byl podle postoje soudkyně pod tlakem dětí, které ho měly „svádět“.

Podobný narativ se objevuje na straně advokátů pachatelů, což se dá čekat, bohužel se často objevuje právě i u soudů nebo vyšetřujících orgánů. Oběti — ať už dospělé nebo děti — jsou často podrobovány podrobnému zkoumání a každé klopýtnutí a přešlap jsou vykládány jako zpochybňující okolnost v jejich neprospěch.

Pokud děti mají výchovné problémy, problémy s alkoholem nebo drogami, vnímá to společnost většinou jako jejich individuální charakterovou vadu. To samé se týká i předchozích sexuálních zkušeností, včetně těch násilných, nebo záškoláctví.

Stejně k tomu přistupují mnohdy i policisté, soudní znalci či soudci, tyto okolnosti vidí jako individuální selhání na straně dětí. Nevnímají to jako kontext, který zpravidla poukazuje na zanedbávání nebo násilí — i to sexuální — v rodině nebo jiném prostředí, kde dítě pobývá.

Predátoři vědí, na koho se zaměřit

Soudkyně v ústeckém případě konstatovala, že děti se dopouštěly prostituce už v nízkém věku, a proto je není možné vnímat jako klasické oběti. Stálo by za to, aby si v oblasti sexuálního násilí na dětech doplnila vzdělání, protože častý sexuální život, promiskuitní chování nebo nabízení sexu za úplatu u dětí není vůbec běžné a zcela jasně ukazuje na to, že v životě dítěte je něco v nepořádku. A nikoli jejich vinou.

Pokud za dospělým člověkem přijde desetileté dítě s nabídkou sexu, jediná správná reakce by měla být překvapení, zděšení a samozřejmé odmítnutí. A odborníci ze sociální a trestněprávní oblasti by pak měli být schopni ihned reagovat a nabídnout dítěti podporu.

Pokud dítě konzumuje alkohol nebo drogy, je v ekonomické či sociální tísni a dospělý toho zneužívá, mělo by to být vnímáno pro pachatele jednoznačně jako přitěžující okolnost. Využil totiž slabosti a zranitelnosti na straně dítěte, které by měl jako dospělý spíše ochraňovat.

Velmi často obdobné chování signalizuje, že dospělí ve výchově dítěte selhali, a proto je pro dítě normální nabízet svou sexualitu nebo se projevovat neadekvátně věku.

Příčinou může být, že děti jsou přítomné u sexuálních aktivit dospělých v domácnosti, kde žijí, dospělí v jejich přítomnosti konzumují pornografii anebo jsou děti přímo sexuálně zneužívány.

Nabízení sexu za úplatu není u dětí tak nízkého věku vůbec normální a běžné. Každý soudce by měl zbystřit a pachateli spíše připsat přitěžující okolnosti, protože jednoznačně došlo k zneužití zranitelnosti dětí, které s vysokou pravděpodobností byly vystaveny celé řadě traumatických zážitků. Místo toho, aby se jim dostalo podpory, systém bagatelizuje jejich situace nebo je dokonce očerňuje.

A právě toho využívají pachatelé. Dobře vědí, že u zranitelných dětí budou jejich manipulační techniky lépe fungovat, a pokud se jejich násilné chování provalí, budou mít lepší pozici. „Veřejnost“ — i ta odborná — se bude na tyto děti dívat s menším soucitem a pro pachatele bude hledat polehčující okolnosti.

Drtivé dopady

Věku neadekvátní sexualizované chování, zneužívání drog a alkoholu, agresivní chování, vztahy se staršími lidmi a podobně rozhodně nejsou příčinou, ale naopak důsledkem sexuálního násilí na dětech.

Sexuální násilí má na děti negativní vliv, může se měnit intenzita, dlouhodobost nebo závažnost dopadů — projeví se ale vždy. Představa, že na sexuální násilí dítě brzy zapomene, je lichá. Nicméně způsob, jak se na dítěti podepíše, ovlivňuje věk, dlouhodobost násilí a také prostředí, ve kterém dítě žije.

Pokud je rodina nefunkční nebo v ní dokonce dochází k násilí, zneužívání či týrání, uzdravení je těžké a náročné, až nemožné. Naopak pokud jsou blízcí chápající a poskytují podporu, uzdravování může probíhat a důsledky mohou být minimalizovány.

Děti, které jsou dospělými zneužity a kterým se nedostane podpory, jsou zasažené minimálně dvakrát. Jednou samotným násilným trestným činem a podruhé tím, že je společnost nepodpoří, nebo je dokonce viktimizuje. To vede ke ztrátě jejich důvěry ve společnost i v sebe samotné.

Policie i soudy by to konečně měly pochopit a začít se zaměřovat především na pomoc obětem. Poslední případ zneužívaných chlapců znovu ukázal, že to zdaleka v naší společnosti není samozřejmostí.